OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 5

Pak přišlo ráno

 

Nedotýkám se země a nedosáhnu ani výš,
Na nebe, na paprsek slunce, na tebe, už spíš.
Není cesty zpátky, jak zatahat za provázky a mít tě blíž. 
 
Být ti blíž, jen kousek výš dosáhnout,
Dotknout se, pohladit, obejmout. 
Je ráno, odpoledne, jedna hodina noční,
Odrážet se vstávat ze dna, mít chuť otevřít oči.
Tam někde za nebem, za vesmírem,
Střetnem se jednou zase v celek jeden.
 
Seš pořád ve mně, cítím tvou vůni, 
propadá se pode mnou země, když tě nevidím. 
Umět tak lítat, pochopit život,
ten smysl dýchat, mít duši plnou.
 
Vidím jen hlínu, kříž, jsi čím dál víc dál, nejsi blíž.
Nevím kde jsi, jsi někde tam? Spíš? 
Nebo už není pak nic, kdo řekne mi víc.
Navěky věků ve  tvým doteku zůstávám sama,
čím byla jsem nejsem, co chtěla jsem nechci, bez tebe se vzdávám.
Bez tebe jsem sama.
Je to jak včera, přitom tak dávno,
zavírám oči, a pak přišlo ráno.