OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

  

Příspěvek č. 09

Příkladná žena

  

Posté, po tisící

odešel jsi za ní.

A já v světle svící

sama, s hlavou v dlaních,

čekám, až se vrátíš.

  

Zase přijdeš ke mně,

tady je tvé místo.

K ránu, samozřejmě.

Že mě tu máš jistou,

dávno i ty sám víš.

  

Já tu, jako hloupá

nána, kterou sis vzal,

na otázky skoupá,

oči zavírám dál,

předstírám veselí.

  

Dlaně v křeči svírám

jara, zimy, léta,

proudy slzí stírám,

v uších zní mi věta:

než nás smrt rozdělí.

  

Vždy, než mě opustíš,

v chtíči svém tak malý,

řádně se ujistíš,

že jsi dokonalý.

Musíš se jí líbit.

  

Splín za hlavu hážu,

je tu moje chvíle.

Kravatu ti vážu

ke košili bílé,

abys byl bez chyby.

  

Jestlipak ti říká,

jak to obdivuje,

předtím, než tě svlíká,

muchlá, sežvaňuje?

To je moje práce!

  

To se jí to válí,

obcuje, usíná

s chlapem dokonalým,

když se stará jiná!

Takže bez legrace.

  

Chtěls to, tak to máš mít!

Nastanou tu změny.

Nehodlám tě krášlit

pro ostatní ženy.

Však já vám ukážu!

  

Podivíš se tuze,

až se zas rozední.

Užij si ten uzel!

Bude mým posledním,

další už nevážu.

  

Končím také s praním,

žehličku schovávám.

Odteďka to na ní –

– na té tvé – nechávám.

Ať se děvče snaží!

  

A když stát nebude

o chlapa bez péče,

pravda se vyklube.

Třeba ti uteče!

Budeš zas doma žít.

  

Posté, po tisící

odešel jsi za ní.

A já v světle svící

sama, s hlavou v dlaních,

čekala, až přijdeš.

  

Až zas přijdeš ke mně,

kde je tvoje místo,

k ránu, samozřejmě,

ženu sebejistou,

místo nány najdeš.