OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 11

Myslivec

Dívka šla v hluboké noci přes les domů. Náhle uslyšela výkřik. Rozběhla se směrem, odkud se zdálo, že vyšel. Slyšela křičení i volání o pomoc tím jasněji a hlasitěji, čím byla blíž.

Na místě se zastavila, když pár metrů před sebou mezi stromy uviděla dva muže, jenomže na zemi stál jen jeden z nich. Ten druhý byl opřený zády o kmen statného smrku a nohy měl ve vzduchu. Byl svírán pod krkem, asi půl metru nad zemí posetou spadeným jehličím. K hrdlu měl přitisknuté rty člověka, který byl oblečený jako myslivec a měl zavřené oči a každým douškem si vychutnával tu hořkosladkou železitou chuť lidské krve, která je nejen mnohem chutnější než zvířecí, ale i sytější.

Dívka na ně zírala s otevřenou pusou a vyvalenýma očima. Byla vzrušená, protože až do toho momentu si myslela, že upíři žijí jen ve světě knih, a zároveň vyděšená k smrti, jelikož právě byla svědkem vraždy.

Oběť si jí všimla a prosebně se na ni podívala. Ta osoba žádala očima o pomoc. Co ale můžu dělat? Nepřemohla bych normálního chlapa, natožpak upíra, který je ještě mnohem silnější. Dívka se ve strachu schovala za kmen širokého stromu. Stále ale zpoza něj vykukovala na tu hrůzostrašnou scénu, od které nemohla odtrhnout zrak. To ale nevěděla, že upír zaslechl její kroky, když se šla schovat. Rychle dosál zbytky rudé tekutiny v mužově těle, až muž celý zbledl jako padlý sníh a srdce mu zcela přestalo bít.

Vražda byla dokonána. Upír ho stále držel a pohlédl k dívce. Zahlédl její hlavu. S mužem v ruce a špičáky od krve se vydal k ní.

Dívka začala prchat. Jedno kam. Hlavně pryč z jeho dohledu. Jímal ji strach.

Dlouho se proplétala mezi stromy a postupovala lesem dál, slyšící za sebou upírovy kroky. Konečně vybíhá z lesa. Naneštěstí pro ni se však ocitá na skalnatém útesu. Zvažuje všechny možnosti a nakonec se rozmýšlí, zda se vrátit do lesa, nebo se schovat do jeskyně poblíž, anebo skočit z toho útesu a doufat, že přežije.

Neváhá dlouho a běží k jeskyni. Než k ní ale doběhne, začne z ní postupně vylézat smečka hladových vlků, kteří ucítili její pach. Dívka couvá k útesu. Vlci s vrčením postupují pomalu stejným směrem. Začínají slintat.

Dívka už stojí na samém okraji útesu, paty už má ve vzduchu, vyděšeně zírá na vlky, kteří jsou metr od ní a stále se blíží. Kapky jejich slin padají na kamennou zem. Najednou se z lesa vynoří upír a hodí mrtvolu k vlčí jeskyni. „Večeře!“ Zatímco upír jde k dívce, vlci se seběhnou k mrtvému tělu a trhají ho na kusy.

Upír už je u dívky, která již poznala, v jak bezvýchodné situaci se nachází. Pohlédne přes rameno z útesu dolů. Raději spáchá sebevraždu, než aby byla sežrána vlky, či vysáta upírem. Přenáší váhu na paty, roztáhne ruce, zhluboka se nadechne, zavře oči a pomalu si lehá do prázdna. Je připravena zemřít. V duchu si už užívá milosrdnou náruč matičky nás všech – smrti. V tom si ale uvědomí, že nepadá a cítí na své kůži něco chladného. To už jsem dopadla a jsem mrtvá?

Otevřela oči. Uviděla před sebou upíra s nataženou rukou. Stačil ji zachytit. Okamžitě si ji k sobě přitáhl a s chutí se do ní zakousl, kousek nad klíční kost. Užíval si každou kapku tekutiny, která proudila z tepny do jeho úst. Dívka se bránila, křičela, kopala. Dokud měla síly. Ty jí však začaly rychle spolu s krví ubývat. Ke konci svého života už jen bezvládně visela za krk v polobezvědomí. Nakonec jí přestal v žilách proudit život. Upír i ji pohodil vlkům. „Dezert. Nechte si chutnat!“ A zmizel v lese.

  

Noc začala ustupovat. Svítá. Ráno. Pro upíra tím končil jeho obvyklý den. Dnes jsem zabil dost škodné, tomu říkám úspěšný den, liboval si.