OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 11

Myslivec

 

Dívka šla v pozdních hodinách zkratkou přes hluboký les domů. Temnou noc bez hvězd osvětloval úplněk, který si vydobyl své místo mezi mračny.

Náhle uslyšela výkřik. Rozběhla se směrem, odkud se zdálo, že vyšel. Slyšela křik i volání o pomoc tím jasněji a hlasitěji, čím byla blíž. Proplétala se mezi vzrostlými smrky s tak širokými kmeny, že by je stěží objala.

Na místě se zastavila, když pár metrů před sebou mezi stromy uviděla dva muže. Jenomže na zemi stál jen jeden z nich. Druhý byl opřený zády o kmen statného smrku a nohy měl ve vzduchu. Bledá ruka ho svírala pod krkem, asi půl metru nad zemí posetou spadeným jehličím. K hrdlu měl přitisknuté rty postavy, která byla oblečená jako myslivec, měla zavřené oči. Každým douškem si vychutnávala tu hořkosladkou železitou chuť lidské krve, která je nejen mnohem chutnější než zvířecí, ale i sytější.

Dívka na ně zírala s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima. Byla vzrušená, protože až do toho momentu si myslela, že upíři žijí jen ve světě knih, a zároveň vyděšená k smrti, jelikož právě byla svědkem vraždy.

Oběť si jí všimla a prosebně se na ni podívala. Ta osoba žádala očima o pomoc. Co ale můžu dělat? Nepřemohla bych normálního chlapa, natožpak upíra, který je ještě mnohem silnější. Dívka se ve strachu schovala za kmen dostatečně širokého stromu na to, aby za ním nebyla vidět. Stále ale zpoza něj vykukovala na tu hrůzostrašnou scénu, od které nemohla odtrhnout zrak.

Dívka však nevěděla, že upír zaslechl její kroky, když se šla schovat. Rychle dosál zbytky rudé tekutiny v mužově těle, až muž celý zbledl jako padlý sníh a srdce mu zcela přestalo bít.

Vražda byla dokonána. Upír ho stále držel a pohlédl k dívce. Zahlédl její hlavu. Její polodlouhé blonďaté vlasy v té tmě svítily jako maják. S mužem v ruce a špičáky od krve se vydal k ní.

Dívka začala prchat. Jedno kam. Hlavně pryč z jeho dohledu. Jímal ji strach. Poháněná hrůzou běžela stále dál a dál do tajů lesa, jejž znala jen z cesty, ze které už před notnou chvílí sešla.

Dlouho se proplétala mezi stromy a postupovala lesem dále, slyšící za sebou upírovy kroky. Konečně vybíhá z lesa. Naneštěstí pro ni se však ocitá na skalnatém útesu. Bezprostředně pod něj nevidí, takže může jen hádat, zda pod ním je další skalnatý povrch, voda, či louka. Když ale pohlédne v dáli, její pozornost upoutají žlutooranžová světla vesničky.

Zvažuje všechny možnosti a nakonec se rozmýšlí, zda se vrátit do lesa, schovat se do jeskyně poblíž, nebo skočit z toho útesu a doufat, že přežije.

Neváhá dlouho a běží k jeskyni, z níž začne vylézat celá vlčí smečka, která ucítila její pach. Dívka couvá k útesu. Vlci s vrčením postupují pomalu stejným směrem. Začínají slintat. Sliny jim skapávají z vyplazených jazyků na skalnatý povrch.

Dívka už stojí na samém okraji útesu, paty má již ve vzduchu, vyděšeně zírá na vlky, kteří jsou metr od ní a stále se blíží. Kapky jejich slin padají na kamennou zem a tvoří malé loužičky.

Najednou se z lesa vynoří upír a hodí mrtvolu k vlčí jeskyni. „Večeře!“ Zatímco jde upír k dívce, vlci se seběhnou k mrtvému tělu a trhají ho na kusy.

Upír už je u dívky, která již poznala, v jak bezvýchodné situaci se nachází. Pohlédne přes rameno z útesu dolů. Raději spáchá sebevraždu, než aby byla sežrána vlky, či vysáta upírem. Přenáší váhu na paty, roztáhne ruce, zhluboka se nadechne, zavře oči a pomalu si lehá do prázdna. Je připravena zemřít. V duchu si užívá milosrdnou náruč matičky nás všech – smrti. V tom si ale uvědomí, že nepadá a cítí na své kůži něco chladného. To už jsem dopadla a jsem mrtvá?

Otevřela oči. Uviděla před sebou upíra s nataženou rukou. Stačil ji zachytit. Ucítila na svém krku chlad jeho bledých prstů. Okamžitě si ji k sobě přitáhl a s chutí se do ní zakousl, kousek nad klíční kost. Užíval si každou kapku tekutiny, která proudila z tepny do jeho úst. Dívka se bránila, křičela, kopala. Dokud měla síly. Ty jí však začaly rychle spolu s krví ubývat. Ke konci svého života už jen bezvládně visela za krk téměř v bezvědomí. Nakonec jí přestal v žilách proudit život úplně.

Upír i ji pohodil vlkům. „Dezert. Nechte si chutnat!“ A zmizel v lese.

  

Noc začala ustupovat. Měsíc nahradilo teplo a záře sluníčka. Ráno. Dnes jsem zabil dost škodné, tomu říkám úspěšný den, liboval si.