OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 12

Poslední

  

Tak jako malý zrnko v kávovaru

Jako poslední otrok v Údolí králů

Jako barevnej kvítek v mrtvý stráni

Jsem západ slunce, co k obzoru se sklání

A jako otazník za větou holou

Jsem jako krůpěj rosy rozbitá nohou

  

Skála je stříbrná a nebe šedý

Peřej je zákeřná, když tajou ledy

  

Tak jako poslední uzel na laně

Cítí se básník prachbídně

Tak jako ledovej krystal na poušti

Připadám si, když pohled tvůj mě rozpouští

Skládka lidských duší bortí se tehdy

Když nejsme si cizí a padají hvězdy

  

Se srdcem na dlani myslíš si asi

Že nemusíš poslouchat žádný ty hlasy

Co před bolestí z lásky tě varujou

Jenže láska je život – hlasy odplujou