OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 13

Jak ve špatným vtipu

 

to takhle jednou přijde ráno a povídá

pojď, bude prdel

za dvě minuty čtvrt na osm

sedm třináct

čas hodně šťastný a míň smolný

indikoval, že snad nekecá

jenže to bolelo

žádná prdel

úplně jinej orgán

moc světla, moc vzduchu, moc zvuků, moc lidí

taky moc lásky

od tý s prsy bohyně

s tváří anděla

 

onehdá zase přišlo ráno

stejnej čas

asi o pěl let pozdějc

poď še mnou, bude to leglační

zase jsem mu naletěla

co však s pískem věčně mezi zubama

s culíkama zberuškovanýma do úžasova

důležitý myšlenky, co velkejm zdaj se k smíchu

a bohyně vařečkou víc trestá, než míchá

její bůh se ztratil už tenkrát

hned v 07:13

v rodným listě zbyl mi z něj 

status ubožák

  

znovu přišlo a zas láká jak na mejdan

pooojď, dnes začne zraní, bude cool zábava

místo čůča přineslo mi

krev do chomáče vaty v gáze

a bolest malé mořské panny

a levý prso trochu větší než to pravý

a po třech rezavejch chlupech na každou jamku

(ty, pravda, trochu zábavný byly)

názory stále nerespektovaný

bohyní na drzosti překřtěný

nepochopení

bolí více než facky

za pozdní příchod

  

a pak přišlo ráno

zpívalo hlasem Prokopa

no tak pójď tam s námi, no tak pójď tam hned

trochu mladá na umírání

lekla jsem se

ale přivedlo jen chlapa

s očima jak noční nebe

a já omámeně: letím!

zuřila, křičela, prosila, plakala

zmlátila by mě snad (nebejt o hlavu menší)

bohyně mrtva

jak praví klasikové

tak ať žije bůh

  

když jindy přišlo ráno

skočila jsem mu do řeči

pojď, bude šťastný život!

odpustilo si sarkastický poznámky

dolilo mi koktejl hormonů

nechalo mě užívat si

pocit bohyně s plnými prsy

(stejně velkými)

a lásky andílka

s očima z hvězdné oblohy

po tatínkovi

který se krásně ztratil

z boha ubožák

  

přišlo ráno a nesměle povídá

ohne sranda

není čas na usmíření?

pojď, bude to v pohodě

možná mi to četlo na jazyku

i když v tom čuju

zakopanýho psa

andílek v nejrozkošnějších šatičkách

vlasy utažený beruškama

vypláchnutá pusa od písku

napomínám ji

za tok směšných otázek

cestou k hospicu

  

ležela tam staře a slabě

prsa bohyně poslala napřed

ale tvář anděla se jí vrátila

když nás obě objala

na chvíli krátkou pár tisíc let

náručím z křídel

pak z dalekýho světla přijala pozvání od Prokopa

čekají tam známí

a já zuřila, křičela, prosila, plakala

zmlátila bych se snad

až přijde ráno

už mu víc nenaletím

humoristovi