OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 21

Odhodlaná

  

U zrcadla stála,

vůbec se nesmála.

Viděla ta kila,

co se uchytila

kolem jejích boků,

přišla bůhví odkud.

„Musím začít cvičit,

jinak je to v piči!“

slíbila si pevně.

„Žádnej chlap nechce mě,

že mám Micheliny.

Nechtěj prase líný.

Tak od zejtra ráno

je vymalováno!

Místo marmelády,

k palačinkám zády,

aspoň dvacet dřepů!

Už se na ně klepu!

Potom sednu, lehnu,

z podlahy se nehnu.

Až nasadím boty

a oběhnu ploty

(pro začátek třikrát,

nechci se hned uhnat),

čisté vody litrem

rozloučím se s cukrem.

Vodu nedám z ruky,

vyplavím i tuky.

K obědu lupení,

to na tloušťku není.

Maso pouze z páry,

k večeři suchary.

Kil navíc se zbavím,

ženicha pak sbalím!“

V rámci bezpečnosti

sežrala sladkosti,

oříšky, pak chipsy,

i konzervy pro psy.

Zajedla to párky

a sádlem se škvarky.

K půlnoci zařvalo

vše, co by lákalo

k nezdravému hřešení,

bránilo jí v snažení.

A pak přišlo ráno.

Ona s hrůzou známou

u zrcadla stála,

vůbec se nesmála.

Viděla ta kila,

co se uchytila

kolem jejích boků,

přišla bůhví odkud.

„Musím začít cvičit,

jinak je to v piči!“

slíbila si pevně.

„Žádnej chlap nechce mě,

že mám Micheliny.

Nechtěj prase líný.

Tak od zejtra ráno

je vymalováno!“