OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 34

Máma

  

Mám tři děti, jsou to kluci.

Často je to k zbláznění.

Doma křičí, berou si věci.

Málokdy vidím souznění.

  

Nejspíš to začalo lehkými prášky.

Jen se odreagovat trošičku.

Po nich mi nevadily ty jejich hlášky.

A v klidu jsem si pila kávičku.

  

Potom však přišel kalibr těžší.

Na drogy jsem se dala.

Jaké to byly, kdo tohle řeší?

Sama jsem se v tom nevyznala.

  

Jednoho dne to všechno skončilo.

Dvě ženy přišly si pro mě.

To se mi vůbec nelíbilo.

„Zabal si věci,“ říkaly mně.

  

Přemýšlím, co zabalím si.

Dva, možná tři dny pryč budu.

Říkají ať nemyslím si.

Rok ve vězení si pobudu.

  

Zanedbala jsem péči o kluky.

Najednou cítím se opravdu špatně.

Ženy mi dávají zatykač do ruky.

„Co počnou si děti bez mámy?“ přemýšlím chvatně.

  

Nejmenšího mi vzít nemůžou.

Radši budu Máma z basy.

Dva starší tátovi pomůžou.

Chci do Světlé nad Sázavou, asi.

  

Anebo uteču. Kam? Nemám ponětí.

Vtom uvidím sestru Mariku.

Berou ji snad taky od dětí?

Musíme utéct, beru za kliku…

  

Za okny už je ráno.

Kde to jsem?

Slyším to krásné: „Mámo!“

Byl to snad jen zlý sen?