OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 39

Óda na kance

  

Povím vám tragikomický příběh,

který se vážně stal.

O tom, jak se nevyplatí chtít víc,

Než co vám život dal.

  

Potkal jsem Lídu, učiněný anděl,

hm, zkrátka ženská jako lusk.

Ale dřív, než jsem se naděl,

na jinou dostal jsem zálusk.

  

Potkal jsem tehdy ráznou Agátu,

byla to holka od rány.

Pak jsem ztratil dech (ne kvůli astmatu),

láska otvírá nové brány.

  

A tak to šlo den za dnem

a ony stále nic netušily,

plynul týden za týdnem

a problémy dorazily.

  

Objevil se mi uzel na kapesníku,

Něco jsem zřejmě musel opomenout.

Jistě si říkáte: „Ty jeden chlípníku,

na co asi tak můžeš zapomenout?

  

S každou jsem chodil už vážně dlouho,

a tak jsem hned pomyslel na výročí.

Ach, ty moje proradná zlá touho,

výročí, výročí, výročí … jenže čí?!

  

Nakoupil jsem kytek hromadu

a razil si to za dámami.

Pak to přišlo, asi se z toho pomatu,

já dorazil jsem za šelmami!

  

Zapomněl jsem totiž na Terku,

Ta malá krásná… potvora prohnaná!

Všimla si, že mám jiné v merku.

A má partie? Ta byla prohraná.

  

Co s tím teď prý udělám,

takhle hezky mě sprdly.

„S čím?“ nevinně se ptám.

V tu chvíli jim nervy prdly.

  

Byly na mě zlé a ošklivé,

„Nikdy jsme neměli být spolu!

Jak jsme jen mohly tak blbě naletět

a ještě takovému volu!“

  

Ach, holky moje milované!

Tehdy jste mě všechny opustily.

Jak teď ale přemýšlím nad pivem,

nevíte, jaké chyby jste se dopustily!

  

Já se z toho totiž oklepu,

Nakonec to není taková hrůza.

Pár kousků ještě předvedu,

i když byla Terka taková čůza.

  

Uzel na kapesníku mě nezastaví,

uzel v kalhotách byl by má zkáza.

Každý správný chlap přeci ví,

odkud vychází touha, jež ho drásá.

  

Uzel na kapesníku mě nezastaví,

tohle přeci ví každý pořádný muž:

uzel v kalhotách byl by mou devastací,

největším trestem byl by pak nůž.