OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 43

Mezi námi

  

Zavázat

svorku dát

Šmik!

  

Hlavou jde:

Tu náruč znám

a přesto

či proto

  

Bezmocný a Sám

  

  

Tkaničky neumíš?

Však se to naučíš, chlape!

říkají

že “zaječí ouško” motat máš

To dáš!

se snaž, chlape

Ukaž nám!

  

První klička

...tkanička...

  

Úplně Sám!

  

  

Lodní smyčku učí tě dědeček

babička z pampelišek věneček

  

Nad jejich hroby

už jenom uzly

na kapesníku

  

Tak Sám

  

  

Máma ti ukáže drhání

“macramé” se tomu říká

moc pěkné náramky přátelství

a tebe se to nedotýká

  

Však přeci jen

co kdyby

Dáš jeden náramek sobě

ono to přátelství přijde

Musí

  

Přátelství sám k sobě

Dáš ho

  

Sobě Sám

  

  

Všechny ty rohože

prý s vůní domova

(o níž teď slýcháš)

Hrubé a vlhké

teplé a ztuchlé

(ani nedýcháš)

  

I zkřehlé mrazem

jsou také samy

  

I kdyby byly vázány

ze samých uzlů přátelství

  

Stejně si do nich

nakonec někdo

otře z bot hovno

třeba zrovna

  

Ty Sám

  

  

Všechny ty ruce

touží tě chytit

možná i spasit

Propletené...

v záchrannou síť

  

Ty však vidíš tu rybářskou

chtivou polapit

a nepustit

  

Tenhle pád důvěry

vždy ho dáš s grácií

Vždyť nejsi žádná sračka!

  

Jen pak tiše

potají

za rohem vybliješ snídani

  

Naštěstí Sám

  

  

Šplhej, lez!

lano, tyč...

Brankové sítě

volají tě

Dělící sítě

volají tě

  

Ševelí:

Musíš být nejlepší

mezi všemi

V cíli vždy první!

a přesto

  

Vítězně Sám

  

  

Kravatu vážeš

jalově

poprvé

V duchu si kážeš

co chytří radí

  

Uši máš červené

hlavně to levé

Domů jdeš ale

  

Stejně Sám

  

  

Je to i “knot”

jak zjistíš ve světě

v tom velkém

dospělém

  

Pevně se slepí

pak už jen hoří

  

Námořní míle

pojí i dělí

  

A ty se dělíš a družíš

jakoby rád

Na oko snad, ale uvnitř...

  

Jen prázdno... Sám

  

  

Všechny ty sítě

co jich jen bylo

Všem jsi jim hrdinně vzdoroval

jen abys poté

když bylo milo

obřadně ruku si přivázal

k ruce jiné

  

K ruce blízké

přesto cizí

  

Dvě dlaně pevně spojeny

navěky spoutaný

  

Navěky sám

  

  

Plachtíš na jachtě

Lezeš do výšin

  

Všem těm dětem

vážeš uzly na houpačkách

  

Dětem svým

dětem svých dětí

i cizím

stříháš další

a další šňůry

  

Ty provazy jsou stále stejné

děláš na nich hezké smyčky

které se oprátkou mohou stát

  

A pod oprátkou

jako každý

  

Stojíš Sám

  

  

Některé smyčky

nikdy nerozpleteš

tělo má soucitu dost

  

uzamkne bolest

hluboko v srdci

  

Snad se nerozmotá

co je pod povrchem

bezpečně skryto

  

Skrytě Sám

  

  

Jako kdysi

první uzel

na tkaničce

(Úplně Sám!)

  

vetchým prstem

ze zbytku sil

vážeš jeden

na hadičce

(Úplně Sám)

  

Sám... bezmocný

Sám... VŠEMOCNÝ

Sám.