OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 45

Láska v dobách cholery, lepry a taky trochu kurdějí

  

Lord John nesměle postával před krčmou. Cloumala s ním nervozita a ani bavlněné kamaše zaříznuté proklatě hluboko mu na lepší náladě nepřidávaly. V hlavě se mu honila spousta myšlenek a otázek. Dokáže to? Má na to? Nezapomněl, jak na to?

Jsou tomu na den přesně tři léta, kdy jeho milovaná choť lady Grizelda tragicky zahynula za nejasných okolností. Mastičkář tvrdil, že to byla spála. Léčitel zase, že za její smrt mohl mor. Cikánka Esmeradla, která věštila z prasečích střívek, dokonce přišla s názorem, že lady Grizelda nejspíš skonala na zápal plic. Dokonce i přivolaný královský lékař, učenec, co uměl psát, si nad úmrtí lady lámal hlavu. Názory odborníků při ohledání mrtvého těla lady Grizeldy, které leželo nahé na posteli s nožem na kterém byl vyryt nápis „majetek lorda Johna“ zabodnutým do hrudníku vedle jejího nahatého milence s proříznutým hrdlem, se značně rozcházely. Ani lord John, který byl v době úmrtí Lady Grizeldy při ní, byl celý od krve a ve tváři se mu skvělo zadostiučinění, do celého případu příliš světla nepřinesl.

Teď tu po třech letech stál Lord John před krčmou, nervozitou se mu svíralo hrdlo a on váha, zda má jít dál nebo ne. Po dlouhém truchlení konečně dospěl k závěru, že život jde dál. Přátelé mu domluvili schůzku se spanilou hraběnkou Antoanetou.

„Krčma U vymáčklého vřídku,“ četl si lord John nápis na krčmě a přemýšlel, že mohl možná zvolit lepší lokál. Taková krčma U malomocného eunucha na druhé straně města nabízí romantičtější prostředí. No nedalo se dělat. Sebral odvahu, sáhl za kliku a vkročil dovnitř.

Nejen, že to bylo první rande od doby tragické a záhadné smrti jeho ženy, ale navíc to bylo rande na slepo. Lord John neměl ani ponětí, jak hraběnka Antoaneta vypadá. Sice se mu podařilo získat obraz lady Antoanety, nicméně se jednalo obraz od progresivního uměleckého surrealistického malíře. Tedy pokud lady Antoaneta nevypadá jako dva červené mnohoúhelníky. V tom případě by podoba seděla.

Lord John se procházel po krčmě a pohledem sjížděl všechny stoly. Nakonec jeho zrak spočinul na nepříliš spanilé, avšak stále ještě ucházející dámě, která u stolu nesměle usrkávala dešťovou vodu z kalichu.

„Dobrý den madam, rád vás poznávám,“ uklonil se lord John dámě.

„Moment, hodím to do sebe a pak můžeme do stáje na seno. Jsem nóbl holka, takže tě to bude stát patnáct stříbrných. Podle zákona mám povinnost tě informovat, že mám syfilis. Kdo ale nemá že?“ Vypila bodrá žena obsah a už si táhla lorda ven.

„Probůh, vy jste kurtizána?“ Vyděsil se lord John a odstrčil ji. Na povyražení s příchutí syfilisu neměl čas ani chuť. Dnes hodlal získat opravdovou dámu.

Vedle opilců, šejdířů, zlodějíčků a různých pochybných chlapíků byla v krčmě už jen jedna žena. Seděla tiše v rohu místnosti u stolu a pročesávala si vlasy.

„Hraběnka Antoaneta?“ Nesměle před ní předstoupil lord John.

„To jsem já,“ špitla a nabídla mu hřbet ruky k políbení.

„Že jsem tak troufalý madam, kolik vám je let?“ Usedl lord na dřevěné štokrle a hned přešel na věc.

„Je mi šestnáct,“ odvětila hraběnka.

Lord byl mírně zklamaný, neboť očekával spíš někoho mladšího. Šestnáctiletá hraběnka má přeci jenom už dost odžito a bůh ví, jak dlouho bude ještě na živu. Přeci jenom Anglie v 17. století není příliš vlídná ke svým obyvatelům.

Na druhou stranu si lord uvědomil, že je možná čas na nějakou usedlejší ženu. Rozumnou. Hraběnka se mu na první pohled líbila.

„Mohu vám objednat něco k pití? Nebo si dáte raději opium?“ Nabídl taktně lord.

„Opium light prosím. Musím si hlídat figuru,“ usmála se hraběnka.

Lord lusknul prstem na znamení, že si objednají. Hospodský za barem, který netečně stál, utíral ušmudlaným hadrem džbán a pro efekt do něj občas plivnul zpozorněl.

„Co to bude?“ Přiklusal hospodský ke stolu.

„Tady madam si dá opium a pro mě medovinu,“ poručil lord. Hospodský si nožem vyryl na předloktí objednávku a šel to za bar připravit.

„Řekněte mi něco o sobě,“ pobídl lord hraběnku.

„Co bych vám o sobě vykládala. Jsem vdova. Můj muž zahynul při tragické nehodě. Nešťastnou náhodou ho někdo otrávil, když obcoval se svou milenkou,“ prozradila hraběnka. Lord jen mlčky přikývnul, což mohlo znamenat cokoliv.

Lord cítil, že by to mohla být ta pravá. Chtěl udělat dojem. Věděl, že buď teď nebo nikdy. První dojem udělá jen jednou.

„Mám osm zubů. Znáte někoho, kdo má osm zubů?“ Vycenil lord na hraběnku svůj nažloutlý chrup, aby se pochlubil.

Ta byla z nezvykle vysokého počtu zubů přímo okouzlena. To nebývá tolik zubů. Maximálně tak pět, šest, ale osm zubů. To svědčí o výborných genech. Hraběnka byla ohromená. To byl ten pravý.

S přibývající medovinou i opiem light byla nálada u stolu čím dál tím víc uvolněnější. I Hovory byly čím dál tím osobnější a intimnější. Jiskřilo to mezi nimi.

„Hezky voníte. Když si k vám přičichnu, nemám téměř nutkání se s odporem dávit,“ vysekl lord poklonu.

„Děkuji. Vy taky nesmrdíte příliš moc. Je to pižmo?“ Zajímala se hraběnka.

„Kdepak,“ šibalsky na ní mrknul. To je sněť v rameni.

„Ach tak,“ uznale kývla.

„Byl bych příliš troufalý, kdybych vás požádal, zdali byste mne doprovodila ke mně domů a ulehla se mnou na mé lože?“ Už to lord nevydržel a jemně uchopil hraběnky dlaně.

„Ale lorde. Přivádíte mě do rozpaků. Jsem dáma. Nemohu jen tak jít s cizím mužem k němu domů. To se nesluší,“ zarděla se.

„Pojďme obcovat do chlíva za krčmu,“ navrhla.

Lord nebyl proti. Popadl ji za ruku a už jí táhnul ven z krčmy do chléva, kde ze sebe zuřivě serval všechno oblečení.

Za půl hodiny se i hraběnka zbavila všech svých šatů, korzetů, nedbalek i spodniček.

„Máte ochranu?“ Zajímala se hraběnka.

Lord zakýval hlavou a vytáhl z kapsy svého svršku malou krabičku.

„Ovčí, kozí, prasečí a nebo raději něco exotického pro potěchu z cizokrajna?“ Mával lord ve vzduchu střívkem z tapíra.

„Zkusila bych tu exotiku,“ špitla hraběnka a jala se tapíří střívko lordu nasadit.

Toho večera zažil chlívek za krčmou U vymáčklého vřídku romantiku jako už dlouho ne. Toho dne se zrodila láska. Dvě zbloudilé a opuštěné duše našly jeden druhého.

Navzdory exotické ochrany porodila za čtyři měsíce hraběnka mrtvé dítě, jak bývá zvykem a lord John za půl roku tragicky zemřel za nejasných okolností. Mastičkář tvrdil, že to byla úplavice. Léčital zase říkal, že by to mohla být cholera…..