OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 46

Sen

  

Hledím na noviny u stánku

S datem desátý duben

Dva tisíce třicet šest

Procházím kdysi známým městem

A vdechuju štiplavý jed

  

Snažím se ho vykašlat

Už nemám žádné roušky

Musím ho vyplivnout

Na dlažební kostky

  

Tolik pohoršených pohledů

Ne, vy to nechápete -

To kvůli vám

ten jed v sobě mám

- a tak se raději

klidím z dohledu

  

Rozhlížím se kolem sebe

Nevidím žádné úsměvy

Jako by jen náznak stál

Víc než náramek z Pandory

  

Utlačovaný národ

Snad ze strachu či zášti

Se už po dekády na sebe tváří

Jak sněhulák v dešti

  

 Vážně se snažím

 A zbytky mé trpělivosti

 Pulzují skrz klouby

 Rukou zatnutých v pěsti

  

5. 4. 2036 -

- Právě vyšel iPhone XZ

Na billboardech jsou ještě pořád třešně

Dávím se a

Přebíhám silnici spěšně

  

Potkávám svou starou známou

Jedem napůl přiotrávenou

Vztahuje ke mně

Ruku od krve

Stiskne mě pevně, snad

Na rozloučenou

  

…a pak přijde ráno

Kdy trhám sebou

Vzduch je podivně ztěžklý

Chci se svlažit studenou vodou

Sen mám stále v hlavě živě otisklý

Kdy s pohledem do zrcadla

Uvidím na paži

Krvavé otisky.