OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 48

Óda na městské podsvětí

  

Blíží se půlnoc. Sýrová koule snáší na město závoj z měsíčního třpytu, aby si mohla pozorně prohlédnout každé zákoutí tohoto temného místa bez duše, nad kterým snad již každý strachy trnoucí obyvatel zlomil pomyslnou hůl.

Z tmavého zákoutí vylézají tajemné stíny, jež se živí strachem smrtelníků, ale i jejich orgány, které považují za lahůdku, kterou si na tomto místě mohou vychutnat kdykoli. Natahují drápy po kolemjdoucích choulících se do hábitů, aby utekli jak před kousavým a nenechavým mrazem, tak před zraky oněch příšer, jež se každým dnem přibližují po kouscích blíže a blíže k nešťastným lidským tvorům.

Němý chlapec zpívá tklivou a něžnou píseň a doprovodný tón mu hraje mladá pohublá dívka podobající se spíše kostře. Doprovází jej na housle, z nichž se linou vzlyky umírajících lidí, které temné prokletí již dávno dostihlo. Po krcích hudebníků se natahují krvelačné stíny toužící po rudé tekutině kolující mladé dvojici v tělech.

Z bezvládného těla mladého muže se řinou krystalky rubínů, jež vyprahlá země lačně polyká, a aniž by vyjádřila jakoukoli lítost nad ztrátou života, který pomohla stvořit, se otáčí ke chladnoucímu tělu zády. Zemský povrch se celý otřese, jako by sdílel její opovržení lidskými tvory a pár nevinných padá k zemi při ztrátě půdy pod nohami.

Malá dívenka se prochází po chatrném dřevěném mostě. Shlíží na odraz měsíce na vodní hladině a přemítá, jaké by asi bylo, schoulit se mu do teplé náruče a celou noc měsíci šeptat do ucha své touhy a sny. Čiperné vlnky pod jejíma nohama jí s úsměvem odpovídají a dívka se po letech zase usměje. Dělá první krok, který se mladé holčičce stává na její cestě i osudným. Rozdováděné vlny se vzdouvají a pohlcují dívčino tělo. Nakonec znovu živě a hravě olizují břeh, švitoříc na kolemjdoucí jednu úsměvnou větu za druhou, jako by se snad nikdy nic podobného nestalo.

Kukačky kdesi v jednom z plísní prorostlých domů ohlašují půlnoc. Nastává ráno a s ním i nový den, kdy si mohou obyvatelé města oddechnout. Přežijí další noc a pokud jim to jejich pevná vůle a pud sebezáchovy dovolí, budou o život bojovat i zítra.