OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 66

Nedělní

  

Sedět u voňavýho tabáku

V mlžný pěně hledat tvoje ruce

Zírat na tebe až do pátku

Nechtěně zabořit se do kapuce

  

Neuhýbej

Kouř z dýmky na mě foukni

Pak se na mě nenápadně přes něj koukni

A hledej

Moje popraskaný rty

Co rády mluvěj

Zapomeň na lidi

Co na nás tak divně civěj

  

Umlč mě na chvíli

A já pak začnu věřit na víly

Modli se se mnou k oceánu

Udělej to, než zestárnu

  

Přestaň čekat

Na další neděli

Když ta dnešní

Končí za chvíli

  

Pak přijde ráno

Ruku v ruce

Probouzet se

Vzpomenem si jednou v roce

Že kdysi dávno

Splynuli jsme u Měsíce

  

Nebe tesklo

Okno se lesklo

  

Déšť probouzel spící hlavy

A uspával smutný davy

  

Nebe zhořklo

Mně je těžko

  

Naposledy zamyslet se

Na milování u Měsíce

  

To nebe už není co bejvalo

Všechno ze mě jen smejvalo

Jsem ta jediná co tuší

Že jen břečťan je tvou spřízněnou duší

  

Nebe potemnělo

Srdce se rozeznělo

  

Myslim na to, jak jsme žili

Ale v sobotu

Ne v neděli

Taky naposledy