OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 72

Byla to snad noční můra...

  

budíš se s křikem, zpocené tělo

vytřeštíš očí, popadáš dech

sedneš si - něco není jak by mělo

chvěješ se - zvláštní jsou stíny na zdech

  

očima těkáš po temném pokoji

nastražíš uši, zatajíš dech

snad se zpod postele příšery vyrojí

snad něco skrývají stíny na zdech

  

a co když nejsi jediný v pokoji

a co když vetřelce ukrývá tma

čekají - potom se ze stínů vyrojí

každý z nich zálusk na tvou duši má

  

modlíš se aby to všechno už skončilo

modlíš se aby už odešla tma

čekáš až světlo zas zbarví zdi na bílo

srdce tvé buší jak když puknout má

  

najednou zdá se ti že to snad skončilo

mysl tvou ovládá nezvyklý klid

místo zdí tvoje tvář barví se na bílo

přichází ráno a sluneční svit

  

v posteli leží tvé nehybné tělo

po celé místnosti zavládl klid

zdá se že všechno je tak jak by mělo

skutečnost odhalí sluneční svit