OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 75

Ve jménu pravdy

  

Winona se znova ohlédla, ale nikoho nespatřila. Už jí pomalu docházel dech a plíce jí přímo hořely touhou po kyslíku, ale to není nic divného, když už běžela více než půl hodiny, což je pro tělo každé netrénované osoby pořádný šok. I přes to ale nehodlala zastavit. Její postup lesem se podařilo překazit až vystouplému kořenu, kterého si nevšimla při dalším ohlédnutí.

Tak tak se vyhnula trnitému keři a dopadla do bláta kousek od něj. Nestihla ani vykřiknout.

Při nárazu si nehezky odřela dlaně, paže i kolena a ani její kotník na tom nevypadal nejlépe. Pokusila se nejdříve posadit, potom postavit, ale nepovedlo se jí to. Asi si ho zvrtla.

Zbývalo jí jediné. Schovat se.

Ale kde? Vyvstala jí v hlavě jediná myšlenka. Kouzla použít nemohla, to by ji hned objevili! Ale na druhou stranu ji objeví i bez nich! Navíc ani nemá šanci někam dojít!

Zamumlala modlitbu k Bohu a zase se svezla na studenou půdu. Doplazila se blíž k houští obsypaného trny, a i když k tomu neměla nejmenší důvod, cítila se víc v bezpečí.

V duchu se zasmála ironii celé situace. Dařilo se jí skrývat před nimi tak dlouho! Celé roky neměli ani tušení o její existenci ani o tom, čeho všeho je schopná! A potom přišel on a všechno se totálně posralo! Nikdy mu neměla věřit!

Vše se změnilo v ten den, kdy nedorazil domů. Teda… dorazil, ale později než obvykle a ne sám. Byli s ní oni a přišli si pro ni. Pro koho jiného taky?

To kvůli němu byla žena momentálně na útěku a kvůli němu musela opustit další skrýš! Kvůli němu utíkala lesem a sakra i kvůli němu si právě zvrtla kotník! Kdyby ho nepotkala, nic z tohohle by se nikdy nestalo! Ale zase si musela přiznat, že s nikým se dřív necítila tak, jak s ním. Pokaždé když ji oslovil, znělo její jméno tak dokonale…

„Cítím ji! Musela jít tudy!“ vytrhl ji z přemýšlení hlas jednoho z nich.

„Rychle! Čím dřív ji dostanem, tím dřív bude odměna!“ přerušil ho někdo další.

Winona se instinktivně přikrčila, něco jí na těch slovech nesedělo. Jak by ji mohli cítit? Vždyť ona byla mistrem ve skrývání svého pachu! Něco takového nemělo být možné!

Svým zbystřeným sluchem mohla slyšet, že jsou k ní blíž a blíž.

Ona ale neměla v plánu, aby ji kdokoli objevil. Ušklíbla se, žádná odměna nebude, hoši. Poté se ponořila do svého nitra a trpělivě vyčkávala na jejich příchod.

Když se vetřelci přiblížili až k ní, vyslala jejich směrem proud energie, který je všechny okamžitě zabil. Dala tak všem najevo, kde se vlastně nachází, ale to ji teď netrápilo. Jen ať přijdou, pomyslela si, zabiju je všechny do jednoho! Jen ať vidí, čeho všeho jsem schopná! Potom se ztratím a už mě nebudou obtěžovat!

Potom Winona zaregistrovala, že se k ní blíží mnohem více osob než předtím. Už to začíná, usmála se, přestože se zdála být ve značné nevýhodě. Konečně se trochu procvičím, brala to spíš jako výzvu než ohrožení.

Teď se velmi hodila skrytá kouzla, která byla rozesetá jako pasti všude, kudy běžela. Winona se bavila tím, kolik z nich se jí podařilo nachytat.

Nebylo jí líto tolika životů?

Ani v nejmenším ji nezajímaly. Ne, když to byly jejich životy. Ty podle ní neměly žádnou cenu. Ne, když se oni dopouštěli takových činů na jejích lidech!

Několika jedincům se podařilo dostat překvapivě blízko. Ne až k ní, jelikož se Winoně povedlo vztyčit mezi nimi neviditelný štít. Trochu ji zarazilo, že se jim povedlo projít k ní tak blízko, ale to se jí poté zdálo být nepodstatné, když uviděla jeho. Spoutaného a vláčeného jako odpad.

Vzedmula se v ní vlna nenávisti k těm stvůrám. Jak jen mohli!

Neváhala a během okamžiku se jich zbavila. Posunula štít a přenesla se až k němu. Přesun se jí nepovedl načasovat přesně, a tak dopadla na zem o něco tvrději, než potřebovala, ale nedbala na bolest. Chtěla se jen ujistit, že on je v pořádku!

Jedním mávnutím ruky ho rozvázala a naklonila se k němu blíž, aby se ho zeptala, jestli je v pořádku.

Vtom ucítila v ruce nečekanou bolest. Podívala se, jen aby spatřila jeho ruku svírající jehlu. Zrak se jí začal kalit a poslední, co spatřila, byl jeho provinilý obličej.

„Promiň mi to, Winn,“ stihla ještě zaslechnout, než ji čekala temnota.

………

„Ty zasraný zrádce! Jak jsi jen mohl, ty hajzle?!“ začala Winona křičet, sotva vešel do její cely. Měl sakra štěstí, že byla spoutaná, jinak by za sebe neručila.

Zatím jí zauzlovaný provaz nijak nevadil. Byla totiž přesvědčená, že se ho může kdykoli zbavit. Vždyť k tomu jí stačilo sotva malé kouzlo. Když to ale potom zkusila, zjistila, že uzly jsou nějak ošetřené a na její magii vůbec nereagují. Když se nemohla dostat pryč, dala Winona průchod své zlosti alespoň skrz křičení na toho, čí to celé byla chyba.

„Nechtěla by ses třeba uklidnit?“ zeptal se jí Merall, nerad ji vidí takhle. Chtěl by jí všechno vysvětlit, to ale nepůjde, dokud se neuklidní.

„Nemám k tomu důvod ty zkurvysynu!“ vyjela na něj. Ve Winonině zájmu rozhodně nebylo mu to jakkoli ulehčovat.

„A co kdybych ti vysvětlil, jak to vlastně celé bylo?“ navrhl a posadil se na židli tak, aby dobře viděl její reakci.

„A co kdybych ti řekla, že nemám zájem poslouchat někoho, kdo mě tak prachsprostě zradil!“ prskla na něj Winona, což rozhodně nečekal.

„Proč si myslíš, že jsem tě zradil?“ zeptal se nechápavě. „Vždyť se ti snažím pomoct!“

„Pomoct!“ vykřikla výsměšně Winona a zavrtěla hlavou. „Dostal jsi mě do spárů Spasitelů! Takhle pomoc rozhodně nevypadá! I smrt by byla lepší!“

„Ale oni ti pomohou, Winn! Zbaví tě bolestí!“ naléhal Merall. „Jen s tebou chtějí spolupracovat! Představ si, co všechno bys mohla dokázat, kolika lidem bys pomohla!“ zasnil se.

„Spíš kolik lidí bych musela zabít! Copak nechápeš, že to kvůli nim trpím bolestmi? To oni zabíjí mágy, jako jsem já! Jak je můžeš takhle bránit?“ protestovala svázaná žena.

„To není pravda! Něco takového by Spasitelé nikdy neudělali!“ nesouhlasil Merall a po těchto slovech jí došlo, že s ním nebude rozumná řeč. Co jste mu to jen provedli, zeptala se v duchu, ale ví, že proti černé magii nic nezmůže.

„Chápu, že se ti to zdá nemožné, když ti říkali něco jiného, ale je to tak! Nelžu ti, opravdu, Meralle! Tobě nikdy!“ pokoušela se mu to vysvětlit ze svého úhlu pohledu.

„Chtějí s tebou jen spolupracovat! Nikoho nevyvražďují!“ stojí si za svým on.

„A jsi si jistý? Mě se pokoušeli zabít celý můj život, tak mi tady nevykládej, že se se mnou chtějí dohodnout na nějaké spolupráci!“

Najednou dostala nápad. Co když by jí pomohla jen trocha krve?

Kdyby nebyla spoutaná, plácla by se do čela. Proč jí to nedošlo dřív? Vždyť krev je to, co Stvořitelé používají, aby napodobili její kouzla, a tak toho prostě využije proti nim!

Vytvoří za sebou dýku z čiré energie a pak se řízne tak, aby její krev padala na provazy, kterými je svázaná. V hlavě pronáší modlitby a zároveň se pokouší uzly rozplést i svou magií.

Nenápadně zajásá, když povolí první uzel.

„Co děláš, Winn?“ uslyší Meralla. Asi nebyla až tak nenápadná.

„Jen přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdybys to celý nezkazil!“ odfrkla si. Snad ho to na chvíli zaměstná. Teď bude chvíli nad něčím uvažovat a ona získá čas na osvobození se!

Další uzel se rozpadl. Už zbývaly jen dva!

To jde docela rychle, napadlo Winonu. Když se ale soustředila na rozvazování, nepostřehla, že Merall viděl krev, která nespadla na provazy.

Odběhl na chodbu: „Pojďte sem, někdo! Rychle! Winona se snaží utéct a daří se jí to!“ volá hlasitě Spasitele.

To ho zmanipulovali až tak? Podivila se tmavovláska, kvůli které se teď chodby zaplnily těmi, jež nenáviděla ze všeho nejvíce. Když si uvědomila, že jdou za ní, aby ji zase spoutali, vytvořila další štít, aby si je udržela od těla.

Tentokrát se k ní nikdo nedostane! Nikdo jí nezabrání v úniku, ani Merell!

Znásobila své úsilí a předposlední uzel se rozvázal. Teď už jásala nahlas.

Na hradbu kolem ní začala útočit spousta Stvořitelů. Někteří se ji pokoušeli zničit svou krvavou magií, jiní hrubou silou.

„Proti mé magii je ta vaše k ničemu!“ ušklíbla se Winona a znásobila svou ochranu. Potom vyslala pár kouzel, aby jich proti ní nebylo tolik.

Nesmíš prohrát! Zazněla jí v hlavě slova jejího otce, krále všech mágů. I přesto, že byl nějakých dvě stě let po smrti, tu byl stále s ní. A to zejména v těžkých chvílích.

Poslední uzel. To bylo to, co ji nyní dělilo od svobody.

Rozhodla se zničit ještě víc Spasitelů, aby měla jednodušší útěk. Vypustila kouzlo, které je kosilo po stovkách. Bohužel se nezdálo, že by jim to nějak vadilo. Byla pro ně totiž pocta padnout v boji proti magii.

A konečně i poslední uzel zmizel a ona byla volná.

Winona se zhluboka nadechla a pak prostě zmizela. Tak se to teda jevilo Merellovi, který to sledoval zpoza štítu, neschopen cokoli udělat. Byl pouze loutka v rukou Spasitelů, o čemž neměl ani potuchy.

Na zcela malý moment se vše zastavilo. Potom se štít roztříštil a Spasitelé se nahrnuli do cely, berouc Merella s sebou. Tam, kam se Winona přemístila, nemohli, a tak jejich další mise skončila naštěstí neúspěšně.