OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Příspěvek č. 80

Klekání

  

ten první uvázal kdosi cizí

plášť měl zmačkaný únavou

a v rukou nerezové svorky

řekl, že jsi zdravý a silný

kluk jako buk

a ty jsi křičel z plných plic

  

když vázali další, pomáhals jim

s horkými slzami za semknutými víčky

tvou duši ohýbali do kozelce

svazovali sítí modliteb a strachu

a ty ses vážně snažil

a křičel jen uvnitř své hlavy

  

ten poslední jsi zavázal sám

natřikrát přehnout a volným koncem

obmotat přesně třináctkrát

chvíle tak krátká, jako když doma

zvonili klekání – vzpomínáš, mami?

a s posledním úderem zvonu křik odumřel