OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Autorské juknutí do roku 2020

 

Hola hej, panstvo a damstvo, dvounohé i čtyřnohé! Vánoce jsme zdárně přežili a na zápraží se nám neurvale cpe nový rok. A to znamená jediné: je čas na tradiční věštecké okénko! Nepovídejte, že nejste zvědaví, co na vás na příští rok chystám. Že vlastně ani ne? No co, já zvědavý jsem, tak pojďme na to.

  

Trocha rekapitulace

Nejprve se ale ohlédněme za minulým rokem. Ten se vydařil víc, než jsem vůbec snil, a poděkovat za to musím i vám. Upřímně, bez novoročního patosu. Protože jste to byli vy, kdo ty knihy kupoval. Takže dík :).

Loni touhle dobou jsem říkal, že prioritou pro rok 2019 jsou Povídačky 2 a že musím vymyslet, co s první knihou. Inu, to si mohu odšrktnout. Premiéra Kýnčiných dobrodružství vyšla na výbornou – k dnešnímu dni se prodalo 500 kusů. To nemusí vypadat nijak extra, ale když vezmu v potaz, že je navíc kniha v textové i zvukové podobě k dispozici zcela zdarma, je těch pět set prodaných kousků opravdu velice hezké číslo. A co se týče toho prvního dílu, nakonec jsem se rozhodl pokračovat v prodeji stejně jako dosud, a zdá se, že jsem udělal dobře.

Také jsem před rokem ohlásil vydání tištěného sborníku. Ten skutečně vyšel, a nejen to – já tu soutěž navíc s Melicharovou smyčkou vyhrál. A dostal jsem se i do další antologie, konkrétně do knihy Krajina háďat od nakladatelství Gorgona. Když k tomu navíc připočítám fyzickou verzi Domova s vůní ovčí vlny, kterou jsem vydal u příležitosti premiéry druhých Povídaček, jsou to dohromady čtyři tištěné… řekněme to ještě jednou – čtyři tištěné knihy za jediný rok, na kterých jsem se větší nebo menší měrou podepsal.

Něco mi říká, že tohle už asi nezopakuji :).

  

A teď věštění z koule

S naprostou jistotou mohu prohlásit, že to rozhodně nezopakuji v roce 2020. A to především kvůli tomu, že žádnou vlastní tištěnou knihu teď vydat ani nehodlám. Ne snad, že bych se flákal, to ne. Chci se soustředit na úpravu cyklu Zapomenuti v očistci do podoby plnohodnotného románu, a ačkoliv bych s tím mohl být do léta hotov, zkusím s ním nejprve oslovit několik žánrových nakladatelství. Až pokud to nevyjde, začnu připravovat vydání po vlastní ose, a to nebude dřív než v roce 2021.

Ani s těmi soutěžními sborníky to už nebude tak slavné jako letos. Sice znovu s Mátou děláme OSKara a já do něj píšu taky jednu povídku, ale ten famózní úspěch Melicharovy smyčky už letos určitě nezopakuji, možná se do antologie ani sám neprotlačím. Což je v poho, nemusím být taky všude, že jo :).

No a tím OSKarem moje soutěžení víceméně končí (nepočítám soutěže, kam jsem už přispěl, a teď jen čekám na výsledky). Rozhodl jsem se totiž, že se literárních klání budu účastnit už jenom výjimečně. Ne snad, že by mě měření sil nebavilo, ale už by to bylo spíš jen o přikrmování vlastního ega než o snaze se zlepšovat a sbírat zpětnou vazbu. Myslím, že mi psaní do soutěží dalo maximum, co mohlo, a teď je na čase věnovat se naplno vlastním větším projektům. Možná kdyby mi vytvoření jedné povídky trvalo týden, díval bych se na to jinak, jenže já se s každou drbu třeba dva měsíce, a to je pak znát. Ten čas prostě chybí jinde.

  

A co Bordery?

Jak jste si asi všimli, nepadlo zatím ani slovo o dalších Povídačkách nebo jiné pohádkové knize z Kubíčkova světa. Neznamená to, že bych na Bordery zanevřel. V roce 2020 hodlám sbírat náměty a inspiraci pro další díl, ale natuty mohu slíbit, že nic nového ještě nevznikne. Pohrával jsem si sice s myšlenkou, že bych udělal nějaký menší spin-off (třeba sadu deskových her, které by byly provázané s úplně novou pohádkou a dohromady tvořily zábavný a originální celek), jenže s tím budu muset nejspíš ještě chvíli počkat. Jde o peníze, to je jasné. Návratnost podobného projektu mi zatím vychází hodně bledě, takže někdy jindy.

Zvažoval jsem i myšlenku, že bych udělal nový „merč“, aby značka neusnula. Hrnečky měly veliký úspěch a dokonce si na sebe vydělaly, takže by podobný krok vypadal i celkem logicky. Jenže tohle není směr, kterým bych chtěl Kubíčka vyslat. Bordeří povídačky mají být především příběhovou záležitostí, ne dojnou krávou se samostatně prodávaným nádobím a kalendáři a klíčenkami a kdo ví čím ještě. Fakt nechci, aby se z těch pohádek stal jenom nosič reklamy na doplňkové zboží. Až časem vznikne další kniha, určitě k ní nabídnu něco extra, ale do té doby to nebudu příliš hrotit, a rozhodně se nebudu snažit přinést „aspoň něco“, abych z pravověrných kubíčkomilů vyždímal co nejvíc.

  

Nakladatelské vidle

Ačkoliv tedy o mně v roce 2020 neuslyšíte zdaleka tolik jako letos, neznamená to, že bych hodlal pověsit tvorbu na hřebík. Naopak ji chci posunout zase trochu dál, což v mém případě znamená opustit kratší literární útvary ve prospěch těch větších. A jelikož se svou nepovídačkovou tvorbu budu snažit nejprve upíchnout na běžném knižním trhu, znamená to, že u těchto textů už nebudu průběžně zveřejňovat pracovní verze. Házelo by mi to vidle do jednání s nakladateli.

Ale nebojte. Až nakladatelské kolečko skončí neúspěchem a já půjdu do vydání vlastním nákladem, vše zase zveřejním i u sebe na webu. Slíbil jsem si totiž, že takhle budu postupovat přinejmenším do doby, než napíšu 1000 stránek, se kterými budu naprosto spokojený… a tam ještě ani zdaleka nejsem :).

Všem vám přeju hodně úspěchů do nového roku a držte mi palce, ať to všechno vyjde. Já budu na oplátku zase držet palce vám. Platí? Platí!