BP2_all3D_small.jpg

Kočky, dřeváky a jitrnice, spaste své špejle a duše! Statek borderáka Kubíka se ocitl v obležení rozdováděných štěňat!

Časem z nich jistě vyrostou zodpovědná a spolehlivá psiska, ovšem zatím to jsou raraši, před jejichž zoubky není žádné ucho ani čumák v bezpečí. Perou se a ňafají, učí se létat v povětří a straší nebohé ovečky, žádná lumpárna jim zkrátka není cizí. Přesto však mají srdce na pravém místě, a když se kolem Mrchového kopce začnou dít divné věci, to by v tom byl pes, aby nechali své kamarády ve štychu!

 

Databáze knih: 95 %

ČBDB: 89 %

Goodreads: 4,38

 

Datum vydání: 22. října 2019
Počet stran: 208
Barevné ilustrace: ano
Formát: A5
Vazba: pevná V8, šitá
ISBN: 978-80-907297-3-5

Text: Pavel Mondschein
Ilustrace: Alena Doubravová

 

KOUPIT KNIHU

 

BP02_01_ZelenyPoklad01.jpg 

Ukázka

„Nechytíš mě, nechytíš!“ halekala Kýnka, sprintující kolem studny.

„Jen počkej, ty jedna,“ zabručel si pod vousy borderák, přidal do tempa a jeho plavný trysk chvílemi připomínal let černobílého šípu.

„A nepočkám, nepočkám!“ chechtala se fenečka, a když už ji skoro měl, prudce změnila směr, až se ze země zvedl oblak prachu. Pak se vyhoupla na zídku vedle špejcharu, poskočila na ní jako rozverný kozlík a houkla dolů: „Jsi moc pomalý. Pomalý a starý. A tlustý!“

„Já že jsem tlustý?“ ohradil se Kubík.

„Jo. Přímo špektakulárně!“ vyštěkla Kýňa a už se zase hnala na druhý konec dvora. Ocas za ní vlál jako vlajkosláva.

„Tak to teda prr, Kýnko!“ zvolal naoko rozzlobeně Kubík, zrychlil a už už ji měl.

„Sám jsi prkýnko!“

Udělala kličku na jednu stranu, pak na druhou a elegantně se tak svého pronásledovatele zbavila. Potom popadla do zubů oslintanou šišku, vyskočila na balík sena a tam se se širokým úsměvem rozplacatila. Tohle byl její domeček, sem za ní Kuba nesměl. Tak zněla pravidla.

Zatímco borderák hledal pádnou odpověď, z otevřených dveří domu vyletěly čtyři chlupaté střely a za ustavičného štěkotu a ňafání zamířily k brance. Tahle rozjívená jablíčka opravdu nepadla daleko od stromu.

„Kam tak rychle, omladino?“ zastříhala ušima Kýňa ze svého kulatého trůnu. Odpověď přitom znala předem.

„Do lesa, mami! A musíme sebou mrsknout, máme zpoždění!“

No jistě. Kam také jinam. Za ten týden, co se štěňata znala s muflonky Kaštánkou a Olínkem, se z nich stali nerozluční kamarádi. Starému Kiliánovi zpočátku nešlo moc pod nos, že se mladí pořád někde toulají a provádí spolu se štěňaty všelijaká alotria, a divil se, že to Kýnka dovolí. Ta mu to ovšem ochotně vysvětlila. Souhlasila s ním, že to jsou nezdobové k pohledání a že spolu provádějí lotroviny po celém lese, ale v tom právě spočívala ta krása: prováděli je někde v lese, mimo doslech. A oni, dospělí, si tak můžou v klidu dát dvacet, děkujeme pěkně. Starý muflon musel uznat, že polední siesty opravdu bývají sladší a pokojnější než dříve, a už potomkům ve společných hrách nebránil.

To ovšem neznamenalo, že by byla fenka ochotná pustit je za zábavou jen tak. „Misky jste po sobě pořádně vylízali?“ pozvedla tázavě obočí. „Ta dřívka, co od rána straší kolem krbu, jste vrátili do košíku? Pelíšky máte řádně utlapkané? Víte, že až přijede ovčák, musí být všechno jako ze škatulky.“

„Ale mamí,“ protáhla prosebně Ještěrka, „vždyť ten se vrátí až pozítří. To se ještě desetkrát vyspíme. Tak proč si přidělávat práci a stlát už dnes? Teď musíme za Kaštánkou a Olínkem. Dali jsme si čestné muchloní… teda mufloní!“

I ostatní na Kýnku dělali psí oči, že by se kámen ustrnul a voda tekla do kopce.

„No dobře. Ale do večera ať jste doma,“ nakázala jim a pousmála se. „A běda, jestli vás tu uvidím dřív!“

„Hurá! Tak letíme! Pomufláme muchlony!“ zajásal Pulec. Nikdo ze sourozenců ho neopravil, že se mu ta zapeklitá slovíčka nejspíš pomotala – všichni měli spoustu práce s tím, aby už už byli v lese.

Kýnka s Kubíkem na dvoře osaměli.

„A co my dva, Kubíčku?“ zazubila se na borderáka. „Odpočinul sis? Máš dost sil na další závod?“

„To si piš, ty jedna! A tentokrát tě roznesu v zubech.“

„To bys mě musel nejdřív chytit! Kdo bude poslední u jasanu, věší prádlo!“ A než se stačil borderák rozkoukat, přeskočila plot vedle ovčína a hnala se na druhý konec pastviny.

 

BP02_05_SteneciSkola02.jpg

zpět nahoru