OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Bordery – ti roztomilí pokusní chlupáči

 

Lidi jsou nevděčné mrchy, to je stará známá věc. Podáte jim prst a oni vás sežerou i s podrážkami… a ještě si budou stěžovat, že byly tuhé. A kdykoliv budou mít šanci vás ošulit nebo okrást, bez váhání tak učiní. Nelze se tedy divit, že když jim dáte na výběr mezi jednou verzí produktu zdarma a druhou, prakticky totožnou, která bude na jiném médiu za peníze, vyberou si tu… placenou.

Ehm, cože? *Zuřivě listuje v podkladech, jestli něco nepřehlédl.* Ne, opravdu. Lidi vážně platí. Platí dobrovolně, platí často a zpětně toho nelitují. Nezbláznil jsem se a ukážu vám to na číslech z Bordeřích povídaček.

  

Testovací prvotina

Nejprve si dovolím vás uvést do kontextu. Povídačky původně vůbec neměly vyjít tiskem, byly to prostě takové prdlé příběhy, které jsem si po večerech sepisoval pro sebe a těch pár čtenářů, co mě sledovali. Teprve později mě napadlo, že bych si je mohl nechat vytisknout pro sebe a přátele v nákladu asi deseti nebo dvaceti kusů. A až někdy během psaní Bratránka Kryšpína jsem se rozhodl, že z toho udělám plnohodnotný samonáklad (ano, vím moc dobře, jak to zní :) ).

V tu chvíli jsem se musel rozhodnout, co udělám s těmi stávajícími částmi, které se mi potulovaly po různých litwebech. Kniha měla mít deset pohádek, pět jich bylo venku a šestá na cestě. Smazat je, případně nechat zveřejněné třeba jenom dvě? To by asi bývalo bylo nejlepší, jenže mi to přišlo líto. To víte, jsem starý ješita a ty reakce na pohádky byly čím dál lepší. Tak co nechat na webu, co tam už bylo, a další pohádky dát až do knížky? To mi přišlo už úplně zcestné. Mít polovinu na webu a exkluzivně v knize jen dalších padesát procent? Pche, co to je za exkluzivitu? To už to můžu mít na webu celé a…

Počkat… že by?!

Ta myšlenka se mi zalíbila – mimo jiné právě proto, že prodávat tištěnou knihu ve chvíli, kdy nabízíte online ty samé texty zdarma, je hodně šílené. Šílenosti já rád. Opřel jsem o to dokonce celou svou strategii. Bordeří povídačky měly celkem tři hlavní unikátní selling pointy: „pohádková kniha o borderách“ (žádná jiná taková není), úžasné ilustrace od Aleny Doubravové (nikdo mi nevymluví, že přinejmenším polovina prodejů je její dílo) a „čtěte zdarma online, a bude-li se vám kniha líbit, kupte si tištěnou verzi“. Dohromady to vytvořilo hodně zajímavý mix, o kterém po vyprodaných dvou nákladech o celkovém počtu 500 kusů (v komoře mi zbývá posledních pár knih) mohu s jistotou říct, že fungoval.

  

Hledání ztracených čtenářů

Tak jo, prodaná pětistovka je hezká věc (zvlášť u prvotiny neznámého autora, který si to vydal a prodával sám), ale je zapotřebí se ptát: prodalo se toho tolik díky zpřístupnění plné online verze, navzdory tomu, nebo to nemělo žádný vliv? Zajímalo mě to stejně jako vás, už jenom kvůli tomu, že stejný postup chci použít i u svých budoucích projektů. Podíval jsem se tedy na čísla, jaký dopad mohla mít online verze na knihu.

Teď vás budu chvíli nudit čísly, ale bohužel to jinak nejde. Tady na mých stránkách má první kapitola 121 unikátních zobrazení, na Wattpadu 588 neunikátních; ale pro zjednodušení se tvařme, že unikátní jsou a že se nedublují. Celkově tedy máme cca 700 lidí, kteří si přečetli víc než ukázku otištěnou na produktové stránce v e-shopu. Hned druhou pohádku si rozkliklo 46 návštěvníků zde a 147 na Wattpadu (celkem 193 lidí) a Velkou bramborovou loupež pouhých 17 lidí tady a 37 na Wattpadu (dohromady přinejlepším 54 čtenářů).

To je obrovský postupný propad. Co se stalo? Proč ti lidé přestali číst?

Hlavní důvody jsou dva. Za prvé, přestalo je to bavit, nelíbilo se jim to, nudilo je to. Prostě klasika, tak to chodí. A za druhé – zaujalo je to natolik, že si koupili knihu, a to buď pro sebe, či jako dárek pro někoho jiného. Takových lidí přitom nebylo málo, počet objednávek se blíží ke čtyřem stovkám (mnozí si koupili knih víc najednou, proto čísla objednávek a prodaných knih nesedí).

  

Když nevíš, tak se zeptej

Na jedné straně tedy máme 700 čtenářů online s více než 90 % „úmrtností“, na druhé straně téměř 400 balíčků, se kterými jsem chodil poslední měsíce dnes a denně na poštu. To je slušné. Jenže ono to takhle jednoduše nefunguje. Není možné vzít dvě čísla a prohlásit, že víc než polovina čtenářů z webu se rozhodla si knihu koupit a basta. Kubíček se teď na mě dívá jako na troubu a říká: „Ty dvě množiny se totiž vůbec nemusejí protínat, víš to, ovčáku?“

Jasně, vím. A tak jsem udělal druhou věc – vytvořil jsem dotazník a pokusil se zpětně zmapovat, jak webový Kuba skutečně ovlivnil toho tištěného. Použil jsem k tomu oblíbené a skvělé (byť trochu drahé) Survio, sběr dat probíhal od 4. ledna do 6. ledna 2018. Původně byl odkaz zveřejněný jen na facebookových stránkách Bordeřích povídaček, ale poté, co jsem zjistil, že odpovědi jsou až příliš pozitivní, uvědomil jsem si, že spousta majitelů knihy je sledovat nemusí. Dodatečně jsem tedy link dal také do skupin Borderky a Border kolie – fanklub plemene, z nichž se rekrutovala nemalá část zákazníků. Sešlo se mi celkem 101 odpovědí, devět jsem jich ovšem smazal z toho důvodu, že se jednalo buď o duplicity od téhož člověka, nebo respondent knihu nečetl + nechystal se ji přečíst + o online verzi neslyšel + knihu si nekoupil. Odpovědi těchto lidí sice byly také zajímavé a vážím si jich, jenže smyslem dotazníku bylo zjistit, „jak přítomnost online verze Povídaček ovlivnila váš postoj k této knize“, a ne „jaký je váš obecný postoj k souběhu online a tištěných verzí knih“. Pro analýzu mi zbylo 92 sad odpovědí, což je vzhledem k čtenosti na webu a prodejům (čtenost 700–1200 lidí, prodej 400 lidí) dostatečně reprezentativní vzorek. (Odpověď číslo 86 je trochu zmatená a v některých místech si odporuje, ale přesto jsem ji ve výsledcích ponechal.)

(Výše uvedené podrobnosti píšu proto, abyste nebyli odkázáni jen na moje závěry, nýbrž abyste si mohli případně data zanalyzovat sami, udělat si o průzkumu vlastní obrázek a aplikovat pak výsledky na vaše vlastní případy, které se od toho mého určitě liší. Kompletní hrubá data v Excelu najdete zde; klidně si je analyzujte a studujte, pokud je však použijete v nějakém publikačním výstupu, uveďte prosím jejich zdroj.)

  

Přehled a vysvětlení otázek

Formální představení dotazníku bychom měli za sebou, tak se podívejme na jeho obsah. Nejprve uvedu otázky s vysvětlením, proč jsem se na ně ptal, na rozbor výsledků se podíváme vzápětí.

  1. Četli jste Bordeří povídačky? (Nezáleží na tom, zda celé/částečně a tištěné/online.)
    Jedná se o úvodní dotaz, který má především filtrační úkol. Odpověď „Ne“ ovšem sama o sobě nebyla důvodem pro vyřazení z průzkumu – může se totiž jednat o lidi, kteří knihu zaregistrovali, jenže souběh tištěné a online verze je odradil. A i takové případy mě zajímaly.
  2. Věděli jste před otevřením tohoto dotazníku, že Bordeří povídačky byly a jsou k dispozici také online zcela zdarma?
    Tímto jsem chtěl zjistit dvě věci: Jak dobře se mi dařilo informovat čtenáře o dostupnosti online verze? A jak pak toto zjištění působilo na ty, kteří o tom předem nevěděli, ale dozvěděli se to až teď – nedej bože poté, co si koupili knihu?
  3. *Pokud jste si koupili tištěnou verzi*, věděli jste před odesláním objednávky, že jsou příběhy k dispozici také zdarma na webu?
    Toto je rozšíření předchozí otázky. Někteří lidé se totiž mohli o online verzi dozvědět před vyplněním dotazníku, ovšem až po zakoupení knihy. Kolik lidí si tedy knihu koupilo bez povědomí o online verzi, a kolik se jich naopak rozhodlo si knihu kvůli webové verzi nekoupit?
  4. Jaký pocit jste měli ze zjištění, že je kniha k dispozici zdarma v online verzi? (Můžete zaškrtnout více odpovědí.)
    Důležitá otázka pro celou analýzu. Nejde totiž jen o to, jak se čtenáři zachovali (koupili/nekoupili, věděli/nevěděli), ale jak na ně celý tento koncept působil.
  5. Četli jste Povídačky na webu (alespoň část), než jste si knihu koupili? (Pokud jste si knihu nekoupili, zvolte některou z možností 1/2/4.)
    Konečně otázka, která nám v kombinaci s předchozími pomůže odpovědět na jednu z věcí, které nás zajímají nejvíc – jak moc se protínají množiny čtenářů online verze s lidmi, kteří si koupili knihu?
  6. Při pohledu zpět a s vědomím, že jsou Bordeří povídačky k dispozici online, litujete svého rozhodnutí zaplatit za tištěnou verzi?
    Smyslem této otázky bylo zjistit naprosto klíčovou věc: Pokud někdo o online verzi nevěděl a knihu si koupil, cítí se teď podveden? Jak moc autor riskuje, když se touto cestou vydá?
  7. Která z následujících možností nejlépe vystihuje vaši situaci?
    Zde jsem chtěl zjistit, zda si lidé, kteří četli Povídačky online, koupili knihu pro sebe / svou rodinu (ačkoliv mohli dál číst dítěti třeba z tabletu), nebo jestli si četli sami online a to je přesvědčilo koupit knihu jako dárek někomu mimo vlastní domácnost.
  8. Koupili byste si (nebo jako dárek někomu blízkému) nějakou další knihu, která by přitom byla k dispozici online zdarma?
    Tuto otázku jsem zařadil hlavně kvůli ostatním autorům, kteří zvažují podobný postup jako já. Uvědomuji si totiž, že Bordeří povídačky jsou hodně specifické a k jiným knihám by zákazníci nejspíš přistupovali jinak.
  9. Chcete-li napsat cokoliv dalšího k tomuto dotazníku, můžete tak učinit zde:
    To je vlastně už jen takový dodatek, kde mi mohli lidé napsat libovolný vzkaz.

  

Průzkum s ručením omezeným

Než se vrhnu do analýzy, ujasněme si jedno: nehledejme v těch nasbíraných datech věci, které tam nejsou a už z principu být nemohou. Jak jsem uvedl, smyslem dotazníku bylo zjistit, „jak přítomnost online verze Povídaček ovlivnila postoj čtenářů k této knize“, a všechno ostatní je už jen čirá extrapolace či spekulace. Že něco platí pro Bordery, nemusí platit jinde. To za prvé. A za druhé – ačkoliv dotazník zodpovědělo 72 z celkem cca 400 platících zákazníků, není žádná záruka, že oněch 328 zbývajících nebude mít zcela opačný postoj než zdejší respondenti. Je dokonce pravděpodobné, že jejich přístup bude negativnější, jelikož u zarytých fanoušků knihy byla pravděpodobnost vyplnění dotazníku vyšší.

Nesnažím se tudíž říkat, že takto to prostě je a basta. To v žádném případě. Ale přesto asi zjistíte, že výsledky průzkumu jsou velice zajímavé. Pojďme na ně.

 

1. Četli jste Bordeří povídačky? (Nezáleží na tom, zda celé/částečně a tištěné/online.)

Docela mě překvapilo množství lidí, kteří Bordeří povídačky dosud nečetli (žádnou z verzí), ale přesto dotazník vyplnili. Nenašel jsem u nich nic, co by měli společného; někteří si knihu koupili, ale ještě se k ní nedostali, někteří si ji dosud nepořídili. Někteří o online verzi věděli, někteří ne. Prostě taková všehochuť. Je ovšem fajn vidět, že mají knihu v merku a chystají se na ni.

Dva lidé, kteří uvedli, že Povídačky nečetli a ani nehodlají, svorně prohlásili, že je přítomnost online verze sama o sobě přiměla o knize dál neuvažovat. To mě na jednu stranu mrzí, protože jsem o tyto dva potenciální zákazníky přišel ne tím, že by kniha byla špatná, nýbrž použitým způsobem propagace. Jenže tuto nemilou skutečnost víc než dostatečně vynahrazuje fakt, že 24 lidem (26 % respondentů) webové Povídačky naopak pomohly při rozhodnutí si je koupit – a už tak opravdu učinili. A dva z nich dokonce ty pohádky na webu ani nečetli. Už jen to, že jsem je zveřejnil, na ně zapůsobilo pozitivně.

 

2. Věděli jste před otevřením tohoto dotazníku, že Bordeří povídačky byly a jsou k dispozici také online zcela zdarma?

Skoro 80 % respondentů vědělo, že je kniha k dispozici i online. To je na jednu stranu slušné číslo, ale bohužel to znamená, že oněch 21,7 % jsou lidé, kteří si možná knihu koupili, aniž by věděli, že tu je i alternativa – a téměř polovina z nich tak skutečně učinila. Tady je vidět, že jsem udělal chybu a neinformoval zákazníky dostatečně, byť to bylo napsáno i přímo na produktové kartě. Jenže… kdo to všechno čte, že ano? Pro příště budu muset vymyslet nějaký nenásilný, ale přesto účinnější způsob.

Navíc, a to je zapotřebí zdůraznit, se někteří lidé mohli o dostupnosti webové verze dozvědět až po zakoupení knihy, a to tento graf nezohledňuje. Na to nám odpoví až ten následující.

 

 

3. *Pokud jste si koupili tištěnou verzi*, věděli jste před odesláním objednávky, že jsou příběhy k dispozici také zdarma na webu? 

Na tomto grafu je už jasně vidět poměr informovaných vůči neinformovaným po odečtení lidí, kteří se rozhodli si knihu nekoupit. Skupina lidí, kteří si knihu koupili, ačkoliv věděli, že ji lze číst i zdarma online, byla čtyřikrát větší než těch, kteří své peníze utratili takříkajíc naslepo. Tento výsledek mě velice potěšil, a co si budeme nalhávat, také mě dost zaskočil. Nevíme (zatím :) ), jak by se zachovalo oněch 14,1 % respondentů, kdyby předem věděli, že mohou číst i zadarmo, ale s jistotou můžeme prohlásit, že téměř dvě třetiny účastníků průzkumu online verze neodradila.

Že neodradila… nepomohla však dokonce právě ona přesvědčit je o tom, že to budou dobře utracené peníze? Mrkněme se na další otázku.

 

4. Jaký pocit jste měli ze zjištění, že je kniha k dispozici zdarma v online verzi? (Můžete zaškrtnout více odpovědí.

Třetinu respondentů nechaly webové Povídačky chladnými (bylo jim to jedno, ať už o nich předem věděli, nebo ne), cca 5 % vyjádřilo negativní názor a ostatní, tedy zhruba 60 % lidí, vyjádřili veskrze pozitivní postoj.

Z toho vyplývá, že čtenáři opravdu tento krok většinou vnímají jako užitečnou službu zákazníkům – ať už se rozhodnou si knihu koupit, nebo ne. A pro zajímavost, knihu si pořídilo 75 % lidí, kteří se vyjádřili k webové verzi pozitivně, a pouze tři lidé z těch, kteří si knihu nekoupili, se k této možnosti postavili neutrálně nebo negativně.

Ze zvědavosti jsem se také podíval na ony čtyři respondenty, kteří se cítili být podvedeni tím, že lze knihu číst i zdarma. Není žádným překvapením, že o tomto bonusu předem nevěděli, ale zajímavé je, že jen ve dvou případech se jednalo o lidi, kteří si knihu koupili. Ve zbývajících dvou ji nejspíš dostali darem a teď jsou asi zklamaní skutečností, že výtisk není až tak exkluzivní, jak si původně mysleli.

 

5. Četli jste Povídačky na webu (alespoň část), než jste si knihu koupili? (Pokud jste si knihu nekoupili, zvolte některou z možností 1/2/4.

Ale dost spekulací a podívejme se, jak lidé skutečně aktivně využívali možnost číst si zdarma na webu a jak se to promítlo do jejich rozhodnutí koupit si knihu, nebo nekoupit.

Už z úvodu tohoto blogu víme, že celou knihu si přečetlo online při střízlivém odhadu 8 % z těch, kdo si otevřeli první kapitolu. Tam jsou samozřejmě započítáni i návštěvníci Wattpadu, takže zde vyšlo číslo vyšší – vezmeme-li z tohoto grafu v úvahu pouze lidi, kteří přečetli alespoň kus Povídaček online, vyjde nám, že 12,5 % to vzalo zgruntu a prokousalo se jimi celými (nebo téměř celými… to už je jedno :) ). Dohromady zhruba 60 % respondentů aktivně využilo možnost se na internetu mrknout, jaká alotria že to Kubíček provozuje, zbytek to buď nevěděl, nebo si knihu koupil prostě bez čtení.

Pochopitelně mě zajímalo, jestli oněch 22,8 % lidí opravdu koupilo knihu bez čtení, ačkoliv věděli, že je také na webu. Porovnal jsem tedy předchozí odpovědi této skupiny a… ano, většinou ano. A téměř všichni svorně uvedli, že to buď považovali za zajímavý bonus, nebo jim to bylo prostě jedno.

Teď se samozřejmě naskýtá otázka: Jak ovlivnilo čtení online rozhodnutí koupit si knihu? A je nějaký rozdíl mezi těmi, kteří si přečetli jen část, a kteří přelouskali všechny kapitoly?  Ano, je. Něco málo přes 20 % z těch, kdo si přečetli jednu nebo víc kapitol, si nákup nakonec rozmyslelo (a někteří z nich opravdu uvedli, že jim zveřejnění pomohlo pro rozhodování). Ovšem z „plnočtenářů a plnočtenářek“ si knihu nekoupila jen jeden jediná, a ta navíc do poznámky uvedla: „Knihu jsem si nekoupila, ale mít děti nebo někoho, komu bych ji darovala, tak neváhám.“

Tak co, čekali jste takovýto výsledek? Já tedy ne.

 

6. Při pohledu zpět a s vědomím, že jsou Bordeří povídačky k dispozici online, litujete svého rozhodnutí zaplatit za tištěnou verzi

A teď další z důležitých věcí: pomáhá zveřejnění online k tomu, aby se kniha dostala do těch správných rukou, kterým udělá radost? Zde by to chtělo víc dat a pokud možno porovnání s nějakým kontrolním vzorkem, ale nevypadá to zle a rozhodně lze prohlásit, že to neškodí. Poměr 71:1 je prostě velice výmluvný.

Jelikož jsou Povídačky hodně specifické (málo ilustrací, dlouhé příběhy, komplikované věty, roztodivná slova… je to kniha pro děti? … nebo snad pro infantilní dospělé? … je to pták? … letadlo? … Kýňa?), bez možnosti seznámit se s nimi na webu by ta čísla asi vypadala o dost jinak. Jestli jsem kvůli tomu prodal o nějakou tu stovku kusů míň, budiž. To je velice malá daň za takový poměr spokojených zákazníků.

 

  

 

7. Která z následujících možností nejlépe vystihuje vaši situaci?

Už jsem se v úvodu zmínil o tom, že když jsem se rozhodl mít na webu plnou verzi textů, dělal jsem tak v domnění, že lidi si je přečtou a pak knihu koupí třeba babičce nebo neteři. Očividně jsem se spletl. Tak se totiž stalo jenom ve 14 % případů, jinak Bordery skončily v knihovničce toho, kdo je koupil. Ostatně, dodnes mi chodí od čtenářů naprosto úžasné fotky, jak jejich pes pózuje s knihou nebo na ní spí :).

 

 

 

 

 

 

8. Koupili byste si (nebo jako dárek někomu blízkému) nějakou další knihu, která by přitom byla k dispozici online zdarma?

Lze namítnout, že Bordeří povídačky jsou svým zaměřením a zpracováním hodně neobyčejná kniha a že co platí pro ně, nelze vztáhnout na jiné tituly. To je do jisté míry pravda, o tom není sporu. Ale stejně, mrkněte na tenhle graf. Jenom 5 % respondentů uvedlo, že by je zveřejnění knihy online určitě nebo pravděpodobně odradilo od nákupu fyzického výtisku. Ostatní to nevyloučili, dokonce téměř polovina tvrdí, že by je to spíš přimělo k vytažení peněženky. Lze tomu věřit, lze o tom pochybovat… ovšem valná většina z této skupiny si Povídačky skutečně pořídila.

Tyto výsledky jsou v souladu i s rychlou anketou, která proběhla před pár dny ve skupině Wattpad storíes CZ/SK – u dotazu „Koupili byste si tištěnou knihu, která je zároveň oficiálně dostupná i online?“ odpovědělo 83 % lidí: „Možná ano, záleželo by na tom, jak moc se mi ta kniha líbí.“ (Další možnosti byly „proč zbytečně utrácet“ – 8,5 %, „záleží na ceně“ – 5,5 % a „ano, určitě“ – 3 %.) Je pochopitelně na místě upozornění, že wattpadí komunita fakt nepředstavuje reprezentativní vzorek návštěvníků knihkupectví, ale u výsledků obou průzkumů je jasný společný vzorec: Pokud je kniha kvalitní, nefunguje na zákazníky zveřejnění na internetu jako repelent. Pokud je kniha kvalitní… :

 

9. Chcete-li napsat cokoliv dalšího k tomuto dotazníku, můžete tak učinit zde:

Na závěr přidávám pár zajímavých vzkazů od respondentů, všechny si případně můžete přečíst zde v kompletních datech z průzkumu.

- Vždycky mám divný pocit z toho, když „očítám“ knížky, které jsem pořídila jako dárek, tentokrát jsem ten pocit mít nemusela :). Radost ze 2 knížek 3x :)
- Texty na webu pomohou při výběru, ale tištěnou knihu nenahradí.
- Miluji vůni nových knih, a i kdyby byly všechny na netu, tak si stejně koupím tištěnou.
- Knihu jsem koupila z toho důvodu, že online verze byla naprosto dokonalá a já ji chtěla mít i v tištěné podobě. Zakoupila jsem ještě další dvě knihy jako dárek pro své blízké.
- Online verze nevoní :)

  

Stručné závěry:

- Lidé mají rádi, když dostanou nějaký ten bonus navíc. Nemusí ho využít, ale ocení už jen ten samotný fakt, že se o ně staráte.
- Pokud přítomnost knihy na webu nějak poškodila prodeje, pak jen nepatrně. Mnohem pravděpodobnější však je, že významnou měrou přispěla k vyprodání obou vytištěných nákladů.
- Nelze podcenit význam řádného informování čtenářů o tom, že je k dispozici online verze. Všichni moji nespokojení zákazníci mají společné to, že o této možnosti nevěděli.
- Fanoušci reagují pozitivněji než „běžní zákazníci“, vyplatí se tedy věnovat dostatek energie na jejich „transformaci“ :)
- Zveřejnění na webu výrazně dopomohlo k až extrémně vysokému procentu zákazníků, kteří byli s knihou spokojeni, líbila se jim a udělala jim radost.
- Využívání online verze bylo řádově nižší než moje původní očekávání – většina lidí se spokojila s nahlédnutím a dál četla až tištěnou verzi.
- Zpřístupnění online verze mělo zřejmě velký nepřímý pozitivní vliv – kniha díky tomu víc vynikla a zaujala, víc se o ní mluvilo.

 

Hledání správné cesty

Ačkoliv to tak může vypadat, smyslem tohoto článku není přesvědčit kohokoliv, že vydávání plných verzí knih zdarma na webu je „to pravé ořechové“ nebo nedej bože „ten jediný správný přístup“. To ani náhodou. Je mi naprosto jasné, že pro některé žánry se to hodí víc, pro některé míň a pro další vůbec. Jiný efekt to má navíc u prvoautora než u člověka, který má za sebou pět bestsellerů. Také je na místě ptát se, co je příčina a co následek: pro fanoušky je zveřejnění na netu plusem pro obě strany, to výše uvedená čísla celkem přesvědčivě dokládají, ovšem na „náhodného zákazníka“ to může působit obráceně. A určitě by bylo zajímavé porovnání s případem, kdy není na webu všechno, nýbrž jen několik kapitol (toho se ale bude muset ujmout někdo jiný :) ).

Šlo mi o něco jiného. Napsat knihu je jednoduché – teprve dostat ji mezi lidi je pořádný oříšek. Chtěl jsem tedy poukázat na to, že se vyplatí nezavrhovat předem některé cestičky jen proto, že „se to takhle prostě nedělá“. Každý autor je jedinečný, stejně tak i jeho dílo. Zkuste se tedy oprostit od předsudků, a pokud se vám zdá, že „časem ověřené metody“ ve vašem případě nevedou k vysněnému cíli, zamyslete se i nad méně ortodoxními postupy. Je to vaše kniha. Vaše dítko. A jeho úspěch spočívá jen ve vašich rukou.

A pamatujte: lidi nejsou takové mrchy, jak se o nich tvrdí. Pokud uvidí, že do něčeho dáváte skutečně kus svého srdce a duše, dokážou to ocenit. Někdy i mnohem víc, než byste čekali.

 

Přidat komentář

Přehled komentářů

  • Hluboká poklona

    9.1.2018 16:20:58 | Dušana Kozlovská

    Skláním se s respektem a obdivem před způsobem, jakým jsi vymyslel, formuloval, odpracoval, vyhodnotil a sdílel tento svůj výzkum. Muselo to obnášet velký kus práce a současně altruismu, že ses rozhodl se o výsledky nakonec takto podělit. Cítím z toho úžasnou energii, která je mi blízká. Děkuju za všechny , kterým to pomohlo nebo pomůže (počítám se mezi ně) a kdybych nosila klobouk, tak smeknu. :-D

    Dušana

    Odpovědět | Zobrazit odpovědi

    • Re: Hluboká poklona

      9.1.2018 16:32:03 | Pavel

      Za sebe i za Kubíčka říkám "Rádo se stalo" a "Díky za pochvalu" :). Jestli se ti to bude nějakým způsobem hodit, budu jenom rád!

      Odpovědět

  • Skvělý průzkum

    9.1.2018 22:50:50 | Dominik Vobejda

    Jsem rád, že jsem na facebookové wattpad skupině narazil na tento průzkum, protože i mě samotného tyto otázky dosti trápí. Sám bych však neměl odvahu a hlavně tak skvělý nápad na realizaci průzkumu. Teď zase mohu spát o něco klidněji a za to ti děkuji. Rovněž přeji spoustu dalších úspěchů na poli spisovatelství :)

    Odpovědět | Zobrazit odpovědi

    • Re: Skvělý průzkum

      9.1.2018 23:06:44 | Pavel

      Tak to mě těší :). Taky přeju hodně štěstí.

      Odpovědět