OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Chyba jménem crowdfunding

 

Jednoho deštivého podvečera dostal ďábel geniální nápad a vnuknul začínajícím autorům myšlenku, že vydat si vlastní knihu je hrozně jednoduché – stačí se domluvit s tiskárnou a potřebné prostředky vybrat na nějakém crowdfundingovém portálu. A když viděl, kolik zoufalství a utrpení tím způsobil, poznal, že je to dobré.

Abyste mě nepochopili špatně: nejsem proti crowdfundingu. A už vůbec nejsem proti tomu, aby si neznámí pisálci vydávali svoje díla vlastním nákladem (*ehm* Bordery *ehm*). Ale když vidím plány typu „napsal(a) jsem knihu, na Wattpadu má docela úspěch, tak vyberu peníze na Startovači a vydám ji i v tištěné verzi“, je mi z toho fakt smutno. Ne kvůli tomu, že chce někdo vytisknout text publikovaný na tom oranžovém nepříteli lidstva (*ehm* zase Bordery *ehm*), nýbrž protože to je cesta do pekel, která často končí jen hlubokým zklamáním.

Spousta lidí vidí posloupnost akcí jednoduše: Napíšu knihu > vyberu na ni crowdfundingem > tím knihu zároveň prodám > možná i něco vydělám, určitě neprodělám > můžu psát další knihu, tu mi třeba už vezme nakladatel. Jenže jak to funguje většinou? Napíšu knihu > spustím crowdfundingovou kampaň > po měsíci na ní mám pět příspěvků, z toho dva od mámy > spamuji Facebook odkazem na svůj projekt, ale výsledek je jen ten, že mě hejtí v komentářích > je mi do breku.

Na crowdfundingových portálech většinou najdete jen ty projekty, které se úspěšně zafinancovaly. Celý archiv ovšem zpřístupněn začasté nebývá. A proč? Protože kdybyste viděli ty hromady knih, které na potřebnou částku nevybraly a skončily v propadlišti zapomenutí, veškerá chuť na vybírání prostředků tímto způsobem by vás přešla. Já to ovšem z poněkud perverzní zvědavosti sleduji a je mi líto autorů, kteří narazí v této slepé uličce financování do zdi.

Nebuďte dalším z nich.

 

Sny musejí lákat

Veliká chyba je, když někdo považuje crowdfunding za nějaký vydavatelský švýcarský nůž, který sám o sobě dokáže naprosto všechno. To je nesmysl. Tahle forma financování se hodí jenom v určitých konkrétních případech, a naopak v mnoha jiných situacích si s ní můžete uškodit.

Kdy se vybírání peněz přes takovéto portály hodí? Když máte zcela ojedinělý projekt, který na trhu nemá konkurenci. Když na jeho realizaci potřebujete takové množství prostředků, jež většina z nás nenosí po kapsách. A když v ideálním případě po „backerech“ (tedy vašich investorech) chcete peníze na to, aby něco vůbec vzniklo, ať už se jedná o vývoj levného elektromobilu nebo ilustrace od renomovaného kreslíře (máme-li zůstat u knih). Dá jim to pocit, že skutečně pomohli něco stvořit. Ale těžko si získáte jejich sympatie, když celý crowdfunding zredukujete na prodejní kanál a peníze budete chtít na něco tak přízemního, jako je pouhá výroba už hotového produktu. V takovém případě vám přispějí jen lidé, kteří by si od vás tu knihu koupili tak jako tak.

Dan Přibáň vybral na svou bláznivou cestu Tichomořím skoro tři miliony (a ano, i já jsem mu tenkrát přispěl a nelituji), naopak spousta paperbackových fantasy románů nedokáže získat ani těch „ušmudlaných“ třicet tisíc, které jsou zapotřebí pro rozjetí výroby.

Proč? Je to prosté, lidé mají rádi odvážné vizionáře. Ovšem když vám odvaha i vize chybí, otočí se k vám backeři zády. Smiřte se s tím, že čím bude váš projekt skromnější, nenápadnější a mainstreamovější, tím menší šanci má v crowdfundingu na úspěch. Každý potenciální investor si totiž automaticky klade otázku, proč jste se rozhodli shánět prostředky právě tímto způsobem. Když chcete milion, je to jasné – prostě ho nemáte. Ovšem požadujete-li mnohem rozumnější částku, je to podezřelé. Jak jsem zmínil už v předchozím blogu, vydáváním knihy samonákladem říkáte, že jste nesehnali nakladatele, který by vašemu dílu věřil. Crowdfundingovou kampaní na nízkou částku se otevřeně přiznáváte, že tomu dílu nevěříte ani vy sami a zdráháte se sáhnout do vlastní kapsy.

Případný neúspěch při vybírání cílové sumy má ještě jeden nepříjemný efekt. Nejen, že vám to dost podkope sebevědomí („To jako fakt, že moje kniha neoslovila víc než deset lidí?“), ale navíc se to s vámi bude táhnout hodně dlouho. Projekt ze stránek portálu sice jakoby zmizí, jenže přes vyhledávače je pořád viditelný. Když pak budete chtít někoho přesvědčit o kvalitách své knihy, a na něj při googlování vypadne odkaz na kampaň, která dopadla naprosto katastroficky, není to nic, z čeho by vám bylo do tance.

 

Trocha matematiky

Tohle ovšem není jediný důvod, proč nemá smysl chodit na crowdfundingové portály s levnými, neoriginálními… a řekněme to na plnou hubu, tuctovými projekty. Je to hlavně hrozně neefektivní.

Podívejme se na to takhle: Co od kampaně očekáváte? Že tím získáte bez rizika peníze a zároveň i odbyt. To dá přece rozum. Jenže uvědomte si, že peníze vám to zajistí pouze v případě, že bude i ten odbyt – a ty zákazníky si musíte sehnat vy. Vážně si myslíte, že na Startovač a jiné podobné služby chodí denně stovky lidí a říkají si: „Pálí mě v kapse pětistovka. Za co ji dnes utratím?“ To opravdu ne. Váš projekt až na výjimky navštíví pouze lidé, které na danou stránku sami naženete. Propagace jako taková je vaše starost a nikdo jiný ji za vás neudělá. Startovač nestartovač.

Dál mějte na paměti, že crowdfundingové portály nedělají „bezpečného prostředníka“ z laskavosti srdce. Je to z jejich strany komerční služba, kterou si nechávají zaplatit, a samozřejmě na to mají právo. Například Startovač si u projektů do 50 000 korun strhává 9 % z cílové částky. To na první pohled nevypadá hrozně, při cílové částce 30 000 to je nějakých 2700 korun, které navíc neplatíte vy – prostě o tolik méně dostanete. Jenže když si vezmete, že danou investici potřebujete třeba jen na dobu tří měsíců (korektura, tisk a rozeslání zboží), je to po převodu na roční úrok nějakých 41 % p.a.! Fakt si nechcete vzít radši spotřebitelský úvěr?

Ale ne, kecám. Nedostanete těch 27 300… bude to ještě míň. Poplatky za platby vašich backerů jdou také na váš vrub (pochopitelně). Při platbě kartou to jsou 2 %, PayPal si bere cca 3,5 %, SMS platby spolknou 10–20 %... řekněme tedy, že se částka sníží v průměru ještě o další tři procenta. Z oněch 30 000 tak nakonec přinejmenším 12 % padne na všechny možné poplatky, a to bez ohledu na to, jestli ty peníze potřebujete na rok, nebo jen na jediný měsíc (když už máte vše hotovo a zbývá fakt jenom ta výroba).

 

Vraťte „sám“ do „samonákladu“

Takže kam jsme se dostali? Řekli jsme si, že od crowdfundingu očekáváme získání prostředků a zajištění odbytu. Jenže způsob financování je krajně neefektivní a marketingová podpora žádná. Můžete namítnout, že existuje spousta malých projektů, které díky Startovači, Hithitu a jiným podobným službám skutečně spatřily světlo světa. Ano. Ale troufám si tvrdit, že by to dokázaly i bez nich – a možná ještě lépe. V čem se liší kampaň na Startovači od toho, když si za pár šupů založím vlastní stránky, sbírám na nich předobjednávky, aktivně svou vznikající knihu propaguji a cílovou částku si pak půjčím v bance nebo od známého (pokud ji vyloženě nemám na účtu)?

Já vám povím, v čem se to liší. V jediném – řešení po vlastní ose vám dává mnohem větší manévrovací prostor, protože chybí ona „cílová částka“, při jejímž nedosažení jde všechno do kytek. Jinak je celková pracnost srovnatelná, a jelikož vy na rozdíl od Hithitu nechcete od backerů žádnou platbu předem, nebudou se bát vám tam tu předobjednávku hodit. Nemusíte přitom mít obavy z toho, že pak objednávku dodatečně zruší. V první várce Bordeřích povídaček jsem prodal 250 kusů a jen dva zákazníci si to rozmysleli: jeden kvůli tomu, že se nestíhal termín narozenin, a jeden proto, že si knihu omylem koupil dvakrát :).

 

Hranatý špalík do hranatého otvoru

Crowdfunding by se měl zkrátka používat k tomu, k čemu byl vytvořen – k financování projektů, ne k organizování drobných sbírek ve výši jednoho průměrného platu. Tím nechci říct, že ve světě knih nemá svoje místo. Má: v případě, kdy za vámi stojí obrovská fanouškovská základna a předem víte, že prodaný náklad jen během prvního měsíce půjde do tisíců. Pak budete stát před skutečným problémem, protože sehnat bratru čtvrt milionu na výrobu opravdu není jednoduché. V takovém případě představují tyto komunitní portály velice jednoduchý a příjemný způsob financování. Sice i nadále nepříliš levný, to ovšem vynahrazují svými ostatními přínosy.

Dokud ovšem do této fáze nedospějete, hledejte spíš jiné možnosti. Ale přesto na všechny ty možné Startovače choďte. Od zdejších úspěšných projektů se totiž můžete naučit spoustu věcí, které se vám budou nesmírně hodit při propagaci „na vlastní triko“. Jak svoje dílo prezentovat. Jak komunikovat se zákazníky a navázat s nimi osobní vztah. Co všechno můžete nabídnout. Jak dělat dynamickou kampaň. Protože právě tyhle věci rozhodnou o tom, jestli se vaše kniha dočká úspěchu. Ne to, že vám někdo zaplatí předem.

 

Přidat komentář