Kýnka_all3D_small.jpg

Držte si obojky, jedeme z kopce! Ztřeštěná fenka Kýnka a borderák Kuba doprovázejí dvojici jehňátek na výpravě do pohádkového světa. Návrat z fantastického výletu má ale háček. Háček čtyřnohý, huňatý, háček se širokým rozverným úsměvem a smyslem pro neplechu. Kýňu. Protože kde ta se objeví, tam hned všechno zašmodrchá – i kdyby čirou náhodou zrovna nechtěla.

Zvířecí kamarádi navíc zjišťují, že příběh o záchraně oveček, do kterého jsou zakletí, neznají tak dobře, jak si mysleli. Určitě ale není čeho se bát. Jsou přece v pohádce a mají na své straně slovutného berana Snížka! Co by se asi tak mohlo pokazit?

 

Kniha je v prodeji jak zde na stránkách, tak v každém dobrém internetovém i kamenném knihkupectví. Pokud se rozhodnete koupit ji zde, získáte kromě výtisku také:

- stylovou záložku
- bordeří přívěšek dle vlastního výběru
- elektronickou verzi zdrama
- dobrý pocit, že jste podpořili autora, který tyhle bláznivé příběhy vymýšlí :)

  

 

KOUPIT KNIHU

 

KAPITOLA2_20210405_0002a.jpg 

Ukázka

Cesta klikatící se lesem je dovedla do cíle. Stáli na palouku, na jehož vzdáleném konci se krčil malý domek vklíněný mezi dva obrovitanánské duby. Stromy musely být staré celá staletí, ale té chajdě se nějakým způsobem dařilo vypadat ještě věkovitěji. Stěny z hrubě opracovaných kamenů a trámů se porůznu nakláněly každá v jiném úhlu. Střecha ze slaměných došků se místy rozpadala a nízký plaňkový plůtek, který kdysi držel divočinu dál od malé bylinkové zahrádky, už neplnil svůj úkol ani symbolicky. Pokud tady někdo opravdu žil, na domácí práce si rozhodně nepotrpěl.

„Kdo tam asi bydlí?“ zeptal se potichu Heřmánek – snad ze strachu, že kdyby zvedl hlas, celá ta stavba se zřítí.

Čepičce zářily oči. „Těžko říct. Král Jetelík říkal, že pokaždé někdo jiný. Vždycky to ale má být někdo hrozně moudrý, tohle místo je nějakou silou přitahuje… Páni, to je vážně jako v pohádce. Uprostřed lesa domeček, v tom domečku stoleček a –“

„A za stolečkem ježibaba a brousí si na vás zuby,“ ukončila rozjímání Kýňa. Pak přistoupila k masivním dveřím, otočila se k nim bokem a párkrát do nich rázně udeřila ocasem. „Hola hej, je někdo doma?“

Nejdřív se zdálo, že sem vážili cestu marně. Po chvíli se však zevnitř ozvalo několik tlumených ran, slabé zahudrování a cvakání drápků o prkennou podlahu. Kýnka ustoupila od dveří, ty se otevřely a v nich se objevil…

„Kubíku?!“ vytřeštila fenka oči.

Několikrát kamaráda očichala pro případ, že by ji šálil zrak, ale vážně to byl on. Borderák ze statku tady stál s jedním uchem naruby a bělostnou nápesenkou celou rozčepýřenou. Zmateně na zápraží mžoural v poledním slunci.

„U fakírova pelechu, co tady děláš?“ divila se.

„Já nevím. Já jsem spal…“

„No to vidíme. Ale jak ses sem dostal?“

Kuba se rozhlédl po okolí, nasál neznámé vůně a zamyšleně se zadíval do vnitřku chatky. „No jo, jak? Kde to jsem?“

„My si myslíme, že jsme v pohádce!“ přispěchala s vysvětlením Čepička.

„Což je samozřejmě nesmysl,“ krotila její nadšení Kýňa. „Ano, viděli jsme pár podivných věcí. Ale nic, co by nešlo vysvětlit. A ne, nemluvili jsme s kapradinou, aby bylo jasno. Já si prostě myslím, že… že…“ Najednou ji upoutal jakýsi pohyb na obloze. „… To jsou draci, tohleto?“

 

KAPITOLA11_náhled.JPG

zpět nahoru