Pást, psát a spát – říjen 2021

   

Některé měsíce jsou z tvůrčího pohledu plodnější, jiné zase sušší, s tím se nic nenadělá. No a říjen 2021? Tak ten byl jalový jako lichá ponožka zapomenutá na prádelní šňůře. Ne že bych se flákal. Naopak. Práce jsem měl nad hlavu – jenže to nebyla práce psací, nýbrž ta, která mě živí. Na jednu stranu mě tedy mrzí, že jsem nepohnul prakticky s ničím, co jsem měl v plánu… a na druhou stranu aspoň nemusím moc řešit, z čeho zaplatím výrobu Snížka.

To ovšem neznamená, že bych kvůli tvůrčímu suchu neměl pro aktuální „pé-pé-pé“ nic na srdci. Mám. Je to věc, nad kterou jsem hodně přemýšlel a hodně usilovně ji řešil – až jsem se nakonec rozhodl.

Takže jo. Stáhl jsem ze svých stránek bezplatnou verzi obou dílů Povídaček. A teď bych vám rád vysvětlil, co mě k tomu vedlo.

  

Kořeny zmatku

Nejdřív si dovolím krátký výlet do historie pro ty z vás, kteří nevědí, proč jsem vlastně měl ty příběhy na stránkách volně dostupné. Původně Kubíčkovy příhody nebyly vůbec zamýšlené jako skutečná kniha. Prostě jsem je psal, zveřejňoval jsem je na webu a nic extra jsem s nimi neplánovat. Až mě jednoho dne napadlo, že bych těch pohádek mohl napsat řekněme… řekněme deset a nadělit si je k narozeninám v podobě tištěné knihy. A protože tisknout jeden kus je nesmysl, chtěl jsem jich udělat tak dvacet – pro případ, že by někdo ze čtenářů nebo mých známých chtěl také něco na památku. Proto jsem také tu webovou verzi nechal online. Prostě to nebylo zamýšlené jako plnohodnotná kniha, ale spíš taková partyzánština pro mě a mé okolí.

Že se té partyzánštiny prodalo k dnešnímu dni asi 1700 kusů, to je druhá věc.

No a s druhým dílem jsem postupoval podobně, i když jsem už předem věděl, že tištěná verze bude. To postupné vydávání kapitol ještě před dokončením knihy, se mi prostě líbilo a čerpal jsem z něj motivaci, abych to dotáhl do konce a neskejsl na půl roku u nějaké onlajnovky (ach, ty krásné roky strávené v Guild Wars nebo LotRO!).

  

Kýnka záškodnice

Tak, a teď přetočme hodinky do přítomnosti. Do přítomnosti, ve které jsem tu bezplatnou webovou verzi smazal. Proč? Proč, když jsem to s online Povídačkami táhl nějakých šest let?

Asi tušíte, že nešlo o snahu předejít tomu, aby mi neutíkaly tržby. To je fakt s křížkem po funuse :). Ale já vám řeknu, kdo za to může. Kýnka. Pochopitelně, kdo také jiný.

Jde o to, že „Kýnka“ – neboli druhé Povídačky, se vyprodaly. Po dvou letech jsem se zbavil posledního výtisku. Něco tedy ještě zbývá v obchodech, ale já ze svojí komory vyexpedoval poslední kus. A najednou jsem se ocitl v situaci, kdy jsem se musel rozhodnout, co dál.

První zdánlivě logické řešení by bylo udělat to, co jsem provedl už několikrát s prvním dílem – tedy provést dotisk. Jenže bohužel, druhé díly se neprodávají tak dobře jako první, navíc ten bezplatný audiobook těm prodejům taky moc nepomáhá. Ať jsem to počítal, jak jsem chtěl, dotisk mi finančně nevycházel. Musel bych obětovat pevnou vazbu a hlavně barevné obrázky – a to pardon, ale bez barevných Doubravčiných obrázků by to prostě nemělo smysl.

Další variantou, která se nabízela, bylo nechat prostě knihu dožít, už ji nijak neřešit, nepropagovat, a pokud by o ni měl někdo zájem, tak si holt může stáhnout ten audiobook.

Touhle cestou jsem se chtěl původně vydat. Přišlo mi to nejlogičtější. Jenže pak mi došlo, že potřebuju, aby ta kniha byla nějakým způsobem k dispozici. Potřebuju ji promovat a mluvit o ní – a tím pádem zajistit v nějaké podobě její dostupnost. Proč? Protože Snížek. Protože když vydávám volné pokračování, nemůžu říct: „Jo, tohle je něco jako třetí díl, ale druhý už vlastně pořádně neseženete, leda si můžete přečíst holou verzi u mě na webu. Nevadí, ne?“

Hm, tím bych asi u nových čtenářů moc sympatií nezískal. Takže jsem musel přemýšlet dál.

Řekl jsem si, že tedy udělám aspoň e-book a dám ho do distribuce. V e-booku budou i obrázky, lidé si ho budou moct číst ve čtečce jako civilizované bytosti a já se nebudu muset stydět tuhle verzi promovat – na rozdíl od té webové.

Jenže ta webová mi do toho pořád házela vidle. No řekněte, copak můžu s čistým svědomím chtít peníze za e-book, když je vlastně tatáž elektronická verze, jen o něco méně komfortní, dostupná zdarma? Nemůžu, to by byl nesmysl. A kdybych tedy dal elektronickou knihu zadarmo, jak bych pak propagoval Snížka, aha? „První díl série si koupíte tištěný, druhý je akorát zdarma digitálně a nová kniha zase tištěná…“ Tím bych čtenářům za prvé nadělal v hlavě paseku a za druhé bych v nich vyvolal dojem, že když si rok nebo dva počkají, budou mít knihu stejně nakonec zdarma. To není zrovna vzkaz, který bych jim chtěl vyslat.

  

Sbohem, webový Kubíku!

Proto jsem se rozhodl pro variantu, která mi přijde jako nejmenší zlo a která bude pro čtenáře – aspoň doufám – nejméně matoucí. „Všechny tři knihy vyšly v tištěné i elektronické verzi. A když se fyzická podoba některého dílu vyprodá, stále tu je aspoň ten e-book.“

Jednoduché, jasné, srozumitelné.

Ovšem znamenalo to, že jsem musel po šesti letech konečně zaplout do řady a přizpůsobit se tomu, jak to v životě běžně funguje. Co se prodává, nemůže být zároveň zdarma.

Trochu mě to mrzí, ale nedá se holt nic dělat. Zveřejňování zdarma mě sice bavilo a zvlášť zpočátku to lidé opravdu využívali, ale je pravdou, že v posledních měsících a letech, když už jsem se dostal i do celostátní distribuční sítě, způsoboval tenhle punkerský způsob víc zmatků než užitku. Věřím ale, že to pochopíte. A i když je s webovou verzí konec, tady si můžete stáhnout ty zmíněné e-booky prvních dílů.

  

Přípravy na listopad

No a co mě čeká dál? Ze všeho nejdřív budu muset zlomit svůj „premiérový splín“. To je věc, která mě pronásleduje už od první knihy. (Vy, co píšete, máte to taky tak? „Nikdo to nebude číst, nikomu se to nebude líbit, všem budeš akorát pro smích, Listere…“) Ale to se nějak zlomí. Vždycky se to nějak zlomilo. Ještě nikdy jsem ten harddisk nezformátoval :).

Dál musím dotáhnout do finále ty e-booky – jakmile bude hotové interaktivní PDF (ostatní formáty už mám), hodím je za prvé do distribuce, ať se připraví na premiéru, a za druhé ještě pěkně zatepla poputují mým patronům jako poděkování za jejich podporu. Oni pak dostanou pochopitelně i výtisk, ale pokud budou chtít, budou si moci přečíst elektronickou verzi Snížka jako jedni z prvních na světě.

A pak už jen propagace, tisk faktur, balení krabic, jízdy do distribučního skladu… a snad… že by? Ano, snad Lišáček. Ale o něm zase až někdy příště.

 

 

Přidat komentář