OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Pást, psát a spát – srpen 2021

  

Stará moudrost praví, že dobří holubi se vracejí. Neznamená to bohužel, že je vždy pozitivní, když se objeví něco, co tu bylo už dříve – tendenci k opětovným a často velmi nenadálým návratům mají totiž i špatné krevety nebo tresčí paštika. Ale to je jedno. Ať už na křídlech holubích, nebo v podobě mořského korýše, cyklus Pást, psát a spát je zpět!

  

Těhotná drsňačka pod fialovým nebem

Pokud si myslíte, že se srpnový přehled mého psaní bude točit kolem Kýnky a Snížka, jste na omylu. Celý měsíc jsem totiž strávil psaním něčeho úplně jiného – povídky do Tovaryšů kalamáře. Sakra, jak ona se jenom jmenuje?

Kóta devětašedesát
Neser bohyni
Dvě bohyně
Pod mraky jak z hypermanganu
Nebe jak z hypermanganu

Jo, takhle to je. Nebe jak z hypermanganu. Snad už definitivně. Mělo by se jednat o pořádné akční béčko. Oživlá strašidla, drsná těhotná hlavní hrdinka, spousta suchých hlášek a hlav rozdrcených tupými předměty… no prostě hukot. To je ostatně vidět na délce. Plánoval jsem to tak na patnáct stránek, ale na konci prvního draftu jich mám skoro pětačtyřicet a kdo ví, kam se to vyšplhá ve finále. Tenhle žánr mi prostě po všech těch pohádkách a experimentech s romantikou kápnul do noty. Jen se teda trochu bojím, aby mi to bety neskrouhly zpátky na těch patnáct stran. Uvidíme.

Hypermangan bych chtěl dokončit někdy v průběhu září, ale zveřejnění na stránkách bude muset počkat. Jak jsem uvedl, je do soutěže Tovaryši kalamáře, takže nejdřív se musí porota rozhodnout, jestli ho chce do sborníku. Pokud ne, najdete tuhle povídku na podzim u mě na Mondscheinovo. (Výjimkou budou mí patroni, kteří si budou moci tohle dílko přečíst v předstihu hned po dokončení. Vidíte, já o těch bonusech nekecal! :) )

  

Druhý pokus na první dojem

Rád při psaní experimentuju a střídám různé žánry, protože se při tom pokaždé něco naučím. Tentokrát jsem se naučil něco o tom, jak na základě prvního kontaktu s postavou vypálí autor čtenáři do představy její archetyp. A samozřejmě jsem se to naučil tím, že jsem to nejdřív udělal blbě.

Abych byl konkrétní. Jde o to, že když se čtenář setká s nějakou postavou poprvé, udělá si o ní na základě prvního krátkého kontaktu určitou představu. Ta může být díky zažitým stereotypům a archetypům celkem komplexní. Ukažme si to na příkladech:

Vousatý kolohnát zavrčel a zatnul ruku v pěst.
Dívenka se zahihňala, popadla plyšového medvídka a jako culíkatý uragán vyrazila ze dveří.

Obě věty popisují dvě různé postavy, a berou to opravdu jen velmi střídmě. Ale mozek nám okamžitě začne na základě těchhle střípků vytvářet složitější obraz. Ten kolohnát asi bude silný, ale pomalý. Nejspíš má husté vlasy, chlupaté paže a dokáže na posezení sežrat půlku selete. A těžko u něj budeme hledat sofistikovanější smysl pro humor. Zato ta dívenka, ta se umí radovat z drobností, má malý nosík, světlé vlásky a možná pihovatý obličej. A určitě miluje vanilkovou zmrzlinu!

Takhle při čtení fungujeme – a je super, že to tak je. Já jako autor díky tomu nemusím plýtvat místem na zbytečné popisy, stačí pomocí pár dobře zvolených slov vytvořit požadovaný první dojem a vy už si postavu – vzhled i charakter – doplníte sami.

Pokud to nezvorám. Což jsem s Krystlou, hlavní hrdinkou Hypermanganu, udělal.

Povídka začíná partnerskou hádkou uprostřed masakrování krvežíznivých strašidel. (Neptejte se „proč“, protože odpověď je „a proč ne?“. Prostě mi to přišlo jako super začátek :D ). Nijak extra jsem nad tím nepřemýšlel, prostě se mi líbil ten kontrast postapo řezničiny s něčím tak banálním, jako je hádka manželského páru kvůli nějaké prkotině. Tak jsem to postavil na tom, že se Krystla vzteká na Michala kvůli tomu, že ji někdo urážel a on se jí nezastal. A do toho sekají hlavy nepřátelům.

No jo. Jenže to byla chyba. Po dokončení prototypu povídky jsem zjistil, že Krystla působí v celé první kapitole jako kyselá semetrika, a mnohé repliky jí pak v následujících kapitolách nejdou do pusy. Chyba byla samozřejmě v té hádce, která vytvořila nesprávný první dojem. Jak to napravit? Co udělat, aby hlavní hrdinka od prvního okamžiku vypadala jako drsňačka, která se ničeho nelekne? Musím kvůli tomu začátek přepsat?

Ne. Stačilo důvod její naštvanosti otočit. Ona se nevztekala proto, že se jí Michal nezastal. Soptila naopak kvůli tomu, že se do toho míchal. Původní replika zněla:

„Taky jsi mohl něco říct, když měl ty svoje blbý kecy, ne?“ vyštěkla jsem na Michala. „A ne sklopit hlavu, jako že nic neslyšíš, a dělat, že si spravuješ bagančata.“

Nyní se čtenáři představuje takto:

„A vůbec, kdo ti dal právo se do toho montovat!?“ ječela jsem dál na Michala. „Myslel sis, že potřebuju chlapa, aby se mě zastal?! Že jsem pipka, co se nedokáže bránit sama?“

Dvě úplně jiné ženy, viďte? Zatímco ta první je fúrie, která dělá ze svého muže podpantofláka, ta druhá… no, je taky fúrie, ale tvrdá, soběstačná a hrdá na to, že si dokáže vždy poradit sama. A nenechá si od nikoho tuhle radost vzít.

Musím si holt na ty první kontakty dávat větší pozor, ať to pak nemusím předělávat.

  

Když musím jen naprázdno mlít palci…

V srpnu se samozřejmě hnula i Kýnka. Texty odešly do korektury a od Doubravky mi dorazil balík úžasných ilustrací k 13 kapitolám. Další obrázky se kreslí, příběh se opravuje a já… já do toho nemůžu nijak zasáhnout, nic urychlit, s ničím nemůžu pomoct. Jde to mimo mě. Jsem z toho jak na trní. Tak jsem si aspoň předběžně zarezervoval termín v tiskárně. Nebohou paní z NovaTisku jsem tím trochu zaskočil. Prý jsem první, kdo si v srpnu rezervuje termín na listopad, nic podobného ještě nezažila.

Inu, co na to říct? Jsem chodící překvapení :D.

Zatím ale pro jistotu žádný termín vydání neoznamuji. Předpokládám, že by to mohlo být někdy v listopadu, jenže pořád je spousta věcí, které se můžou pokazit. Může se vyskytnout problém s ilustracemi. Může se mě korektorka překvapeně zeptat, jestli vážně chci tohle vydávat. Může se mi po několikaměsíčním mlčení ozvat Euromedia, že chtějí knihu vydat pod svou značkou (ha, Monďáku, tak ten byl dobrej!). Prozatím tedy držím nadšení na uzdě a nikomu nic neslibuji. Ale kdo ví? Třeba se to v září změní a já slavnostně roztočím kola propagace.

  

Výhled do budoucna

A na závěr stručný přehled, co mě čeká v nejbližší době.

Září – dokončit povídku Nebe jak z hypermanganu a provést finální úpravy Kýnky před odesláním do zlomu
Říjen – to zřejmě budu blbnout kolem vydání Kýnky, ale bude-li čas, rád bych se konečně vrátil k Lišáčkovi
Listopad až únor – dotáhnout do konce draft první části Lišáčka a rozhodnout se, jak s ním naložím –jestli ho vydám jako jednu velkou knihu (400–600 stran), nebo ho rozdělím na několik samostatných dílů. Přiznám se, že to je velké dilema a fakt nevím, jak s tím naložit. Někdy se k tomu určitě vrátím na blogu v samostatném článku.

 
A nezapomněl jsem na nic? No jo, hrome, odkaz na Patreon! Tady je. Však víte proč. Abyste si mohli v září přečíst příběh Krystly pod hypermanganovým nebem :).

https://www.patreon.com/borderipovidacky

 

 

Přidat komentář