OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Proč nesnáším žánr YA

 

„To nejlepší z žánru YA!“ „Žánr YA má nového krále.“ „Tahle kniha je naprosto ukázkovým zástupcem žánru YA.“ „Pokud s žánrem YA začínáte, s touto knihou nemůžete šlápnout vedle.“

Podobné věty se na nás v posledních letech valí ze všech stran, a nebudu zastírat, že je bytostně nesnáším. Stejnou měrou, jako nesnáším i samotný žánr YA. A není to kvůli tomu označení. Nevadí mi, že se místo nějakého českého termínu používá pro laika poněkud krkolomné anglické „young adult“. Sám jsem svého času se svým hýlerem vajpnul v pěkné várce rejdů, takže jsem ten poslední, kdo by mohl pyskovat.

Ne. Jde o něco podstatnějšího. A přiznám se, že při zaslechnutí některé z výše uvedených vět se mi rolují ponožky už hodně dlouho, ovšem teprve dnes, když jsem si uvědomil, že spousta lidí bude do „žánru YA“ řadit i mou aktuálně připravovanou knihu, jsem si musel ulevit takhle veřejně.

Co mi tedy na žánru YA vadí? To, že neexistuje. To za prvé. A za druhé (a to především), že tolik lidí jeho neexistenci velkodušně ignoruje. A to včetně recenzentů, influencerů a marketingových pracovníků nakladatelství.

YA prosím není žánr. Není, i když to budete stokrát opakovat. Stejně jako není žánrem „literatura pro děti“ nebo „knihy pro rozvedené čtyřicátnice“. To nejsou žánry, nýbrž cílové skupiny. Vidíte ten rozdíl? V pravé ruce držím žánr. V levé cílovou skupinu. Pohádka? Pravá ruka. Thriller? Pravá ruka. Literatura pro ženy? Levačka. Sci-fi? Pravá ruka. Knihy pro dospívající mládež (což se anglicky řekne „young adult“)? Jasná levá ruka. Leporelo? Ha, chyták! To není ani žánr, ani cílovka, nýbrž forma zpracování, takže to je… hm, mám málo rukou… řekněme pravá noha.

Ale vidíte to? Nemůžete na každou škatulku, která projde okolo, prdnout nálepku „žánr“ a myslet si, že to je OK. Matete tím svoje okolí. Zatímco „cílová skupina“ rozděluje čtenáře podle nějakých objektivních demografických ukazatelů (věk, povolání, záliby), „žánr“ je specifický druh literatury, který dodržuje (nebo záměrně boří) určitá schémata a pravidla, a čtenář tedy předem ví, co ho zhruba čeká.

Sorry, to vysvětlení zní dost hrozně, že jo? Zkusím to ještě jednou a jinak. Cílová skupina popisuje čtenáře. Žánr popisuje knihu. Tak, tohle je snad srozumitelné. Takže říct „žánr YA“ je úplně to samé jako „cílová skupina bajka“. Nedává to smysl. Ne, oprava. Dává to smysl v případech, kdy danou cílovou skupinu tvoří jednolité, homogenní stádo jedinců s totožným vkusem. A ruku na srdce – máte dost odvahy si jen pomyslet, že byste předstoupili před dav dospívající mládeže a s přezíravým výrazem ve tváři jim oznámili, že jsou homogenní stádo? Ho hó, ti by vás sežrali! A právem. Nebo vážně čekáte, že lidi budou číst úplně cokoliv jen proto, že to je určené pro jejich věk? Že fotbalista Tonda bude číst to samé jako tanečnice Kateřina?

No tak vidíte.

Zopakujme si to. YA není žánr. Stejně jako není žánr LGBT (což také často slýchám) nebo BMW. YA je cílová skupina, LGBT je téma a BMW je sousedova kompenzace neuspokojivého sexuálního života. Používejme prosím tyto zkratky správně. Všem se nám pak bude dýchat o něco lépe.

A já budu moct dál v klidu psát to svoje dobrodružné YA.

 

 

Přidat komentář