OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Psát, pást a spát – 05/2020

 

Květen byl zajímavý. Některé dny byly nakloněné tvorbě více, některé méně… no, nebudu se tvářit, jako bych pokaždé psal tolik, jak jsem si předsevzal. Ale přesto jsem pohnul s texty tak, abych se za to nemusel stydět.

  

OSKar 2020

Nejprve se podívejme na oskaří sborník. Tam jsme se dostali do fáze, kdy jsme předběhli harmonogram a máme velmi slušnou rezervu. Nechceme ho totiž vydávat během prázdnin, to by byl nesmysl. A tak se flákám. A vůbec se za to nestydím, fakt že ne! Editace mám hotové, valná většina z nich se mi už od autorů dokonce vrátila. Smlouvy jsou rozeslané (a z větší části podepsané), medailonky se postupně klohní, pomalu se rozjíždí korektura… a bude trvat asi dva měsíce, než bude zapotřebí, abych se do toho zase nějak vložil i já.

Ano, mohli bychom si máknout a mít to za měsíc hotové. Ale co s antologií v červenci? Takže si jedeme v klídku a Máta má aspoň dost času si promyslet, jak bude vypadat vnitřek. Říkala mi pár nápadů a už se na to sám hrozně těším.

  

Lišáček Ryo

Kromě sborníku jsem se (z pohledu psaní) věnoval už jenom Lišáčku Ryovi. To je ta skorofantasy skoropohádka. Jo, já to neřekl? Pracovní název Zvířátka a mordorští šel... ehm... do Mordoru a místo něj teď mám Lišáček Ryo a srdce Měsíční matky. A začínám z toho mít fakt dobrý pocit. V prototypu to dostává celkem zajímavé obrysy. Jsem už někde… no, ve třetině, ve dvou pětinách příběhu a sám jsem překvapený, jak napínavě to působí.

Jasně, je to prototyp. To znamená, že tu „literaturu“ si v tom člověk musí domýšlet. Zatím to je ve stavu, kdy i slohovky některých dětí z druhé třídy vypadají lépe. Ale když tahle holá, schematická, velmi zjednodušená verze bude fungovat, samotné psaní pak půjde raz dva.

A vidíte, tady bych se na chvilku zastavil. Hodně lidí totiž nechápe, proč vlastně píšu tímhle způsobem (osnova > kostra > prototyp > alfa > beta > finále), a teď je ideální chvíle to vysvětlit na názorném příkladu. Nejde jen o to, že díky tomuhle „prototypování“ budu mít dějové linie už předem hotové a nebudu muset uprostřed návštěvy Kronikáře řešit, jak to vlastně bylo se Zeleným trůnem, k čemu jsou dračí slzy a že Ryo už dlouho nevyvedl nějakou koninu. Nejdůležitější je, že uvidím, co z vypravěčského pohledu funguje a co ne, a v případě potřeby můžu dělat řezy, škatulata a doplňky v době, kdy mě to ještě nebude bolet. Například scénu, která mě na celý tenhle námět přivedla a kterou to všechno začalo, do knihy vůbec nedám. Sorry, no. Chtěl jsem, aby kanec Sugtanni načapal lišáčka Rya, jak se mu teleportoval do spižírny, a jeho vysvětlení, že prchá z jiného světa, vůbec nikdo nevěří. No, tak to tam vůbec nebude. Teleportovat se bude Ryo úplně jinde, kde to bude dramatičtější. Žádný jiný svět se nekoná, protože když budou muset zachraňovat vlastní svět a ne nějaký cizí, budou vyprávění i zápletka mnohem intenzivnější. A na okraj – Sugtanni nemá žádnou spižírnu. Takže kam by se mu Ryo teleportoval, to fakt nevím.

Celá scéna proto musela jít pryč. Stejně jako Harry Lindsdorf – ten zrzek, kterého v jedné liverpoolské hospodě napadlo, že by mohl s kámošema Paulem, Ringem, Georgem a Johnem založit kapelu. Jenže uměl hrát akorát na valchu, a tak musel jít nakonec z kola ven, i když to byl jeho nápad.

Jako „otce příběhu“ mě mrzí, že střípek, kterým to celé začalo, vlastně nakonec nepoužiju, ale nedá se nic dělat.

A abyste taky měli představu o tom, co za kraviny řeším… Před pár dny jsem si uvědomil, že vlastně nemám dořešené, jak je možné, že zvířata rozumí cizím vetřelcům, kteří jim vtrhli do lesa. Pár dní jsem se s tím trápil, a pak mi to došlo. „Ty vole,“ řekl jsem si. „Vidíš problém v tom, že tvorové z různých koutů světa by asi mluvili jinými jazyky, ale že ti tam kecají veverky a lumíkové, že nejlepším kamarádem bojového kance je stoletý dub, to považuješ za normální? Prostě se v tom nevrtej a soustřeď se na podstatné věci. Ne na kraviny, které jdou v mixu fantasy a pohádky vysvětlit tím, že autor řekne: ‚Prostě to tak je, se s tim smiř.‘

A takovéhle věci já řeším :).

Tak díky za pozornost a za měsíc zase na čtenou. Doufám, že tou dobou už budu mít prototyp hotový a pomalu se budu vrhat do alfy. To je fáze, ve které si vůbec nehraju na nějaké slohové kudrlinky, ale už dosazuju na svá místa všechny popisy, dialogy a myšlenky. Ani nevíte, jak se na to těším.

 

 

Přidat komentář