OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Rekapitulace a plány do roku 2019

 

No jo, co naplat. Stačí se mrknout na kalendář a hned je jasné, že další rok je v… hm… řekněme „v šanonu“, ať nejsme sprostí. A jelikož se mi momentálně nechce nic psát a venku padá bílá břečka, řekl jsem si, že se stejně jako loni ohlédnu za uplynulým rokem a zkusím si načrtnout plány na ten další.

Nejprve mi dovolte omrknout loňský článek, ve kterém jsem si stavěl vzdušné zámky vz. 2018, a porovnat to se skutečností.

  

Co se (ne)povedlo

Takže co tam máme? Aha, rozepsaný příběh ze série Magie Navirnaku… Tak ten šel k ledu. Někdy se k němu vrátím, ale s aktuální podobou novely Víc než povinnost jsem hrubě nespokojený a budu ji celou přepisovat. Dobrá zpráva je, že vím, co jsem tam udělal špatně (oproti Písni beze slov tam je malý důraz na hlavní postavy a zápletka jako taková to nedokáže vynahradit), špatná zpráva je, že se k nápravě jen tak nedostanu.

Další povídky ze Zapomenutých v očistci a dokončení celé knihy? Na ty jsem vůbec nehrábnul. Ani trochu, a to jsem přitom chtěl mít touhle dobou venku hotovou knihu. Tak to se nepovedlo. Ale neznamená to, že bych dal tenhle postapo projekt k ledu. V hlavě mám pár nápadů na další příběhy a uzrálo ve mně rozhodnutí ty dřívější věci přepsat a rozvinout. Pořád tenhle cyklus považuju za jedno z nejlepších děl, která jsem napsal, a rád bych ho dotáhl do takové podoby, kdy ho budu moct pustit nejen na web, ale i do kamenných obchodů. Jo, bude to chvíli trvat. Ne, toho času nelituju :).

  

Bordera, kam se podíváš

Jak vidno, Navirnak i Zapomenutí drobátko usnuli, a přitom to byly moje největší plány. No tak co jsem sakra celý ten rok dělal?! Já vám to povím. Za prvé jsem tři měsíce bastlil postapohádku Domov s vůní ovčí vlny, což je takový hodně netradiční cross-over. Těžko se pro to hledá cílovka a člověk to nesmí mít v hlavě úplně v pořádku, aby se mu tahle lyrická pohádka s nepříliš dobrým koncem líbila, ale já z ní mám ohromnou radost. A to navzdory faktu, že jsem ten čtvrtrok mohl využít psaním něčeho, co by mělo výrazně větší ohlas.

Především jsem ale letos makal na pokračování Bordeřích povídaček. A s těmi jsem pohnul opravdu fest: s psaním jsem už v polovině (možná kousek za), Doubrafka maká na ilustracích a já kromě vymýšlení příběhů zároveň koumám, jak to udělat, aby se vám kniha co nejvíc líbila. Chtěl bych vám – přinejmenším v první vlně – nabídnout skutečnou sběratelskou edici, jaké na trhu normálně nenajdete. S podrobnostmi bych měl vylézt na jaře a budete to vy, kdo o jejím obsahu do velké míry rozhodne.

No a tím jsem do velké míry pokryl i svoje plány na rok 2019: Bordeří povídačky 2 a… a to je všechno. Na nic jiného nebudu mít moc času a hlavně to je priorita číslo jedna. Vlastně tu je jedna výjimka! Málem bych zapomněl na soutěž OSKar 2019. To je taková akcička, kterou ještě s jednou kolegyní pořádám ve skupině několika tisíc spisovatelů a pisálků. Výsledkem by měl být opravdu slušně našlapaný sborník, který pak vydáme v elektronické i fyzické verzi, obě pak najdete i tady. Rád bych vám slíbil, že v něm najdete také můj příspěvek, ale… ehm… o tom nerozhoduji. Jak říkám, je to soutěž :).

  

Co s nimi?

A to je vlastně všechno, co na rok 2019 chystám – dopsat a vydat Bordeří povídačky 2 a přivést na svět soutěžní sborník, který bude (možná) prvním z mnoha. Vlastně před sebou mám ale ještě jeden úkol: budu se muset rozhodnout, jak dál naložím s původními Bordeřími povídačkami. V komoře mi na stole zbývá posledních 33 kusů a ty nejspíš zmizí, jakmile spustím předobjednávky druhého dílu. Takže co s tou knihou dál?

Už jsem se zařekl, že další dotisk dělat nebudu. Celkem jsem ve třech várkách nechal vyrobit 600 kusů a to je na knihu vydanou vlastním nákladem bez distribuce do kamenných obchodů opravdu hodně. Čistě teoreticky by se mi mohlo podařit přesvědčit nějaké nakladatelství, aby knihu zařadilo do vlastního edičního plánu, ale to je taková ta teorie, kterou se opájíte v sobotu večer ve vaně se sklenkou portského v ruce. Reálnější varianta je, že z toho udělám e-book a dám ho ke stažení zdarma (stejně jsou ty příběhy na webu, tak co), nebo – a to je další koupelnově-portská představa – je upravím do podoby audiobooku a budu je přikládat na DVD k Povídačkám 2.

Jo, já vím… takže ten e-book zdarma, že jo :).

Tak to je za mě letos všechno, přeji vám krásný zbytek roku a hodně štěstí do toho příštího. A ať vám vaše plány vycházejí líp než ty loňské vyšly mně :D.

 

 

Přidat komentář