OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Úspěchu je zapotřebí něco obetovat

 

Jenom amatéři si myslí, že na psaní je nejtěžší vymyslet napínavou zápletku nebo popsat ztepilého prince tak, aby si hned všechny čtenářky začaly nervózně poposedávat. Ti zkušenější vám řeknou, že mnohem náročnější je vypnout Facebook nebo seriál a začít skutečně plodit nějaké ty řádky. I to jsou ovšem jen takové jednoduché rozehřívací cviky, které nás mají připravit na ten nejtěžší úkol ze všech: najít pořádnou betu.

Nedělám si srandu. Kdo to někdy zkoušel, dá mi za pravdu – najít člověka, který bude ochotný nezištně pročíst váš bezceler, strávit nad ním třeba i desítky hodin a ještě vám k tomu napsat názor, který vaše dílo opravdu posune někam dál, to je kumšt hodný… no hodný nás umělců, že jo?

O tom, jak najít dobrou betu, toho bylo napsáno už hodně. Já se tedy zaměřím na něco jiného: pokusím se poradit, jak dobrou betou být. Protože největší problém s dobrými betami je ten, že je jich prachbídně málo, což lze vyřešit jen jediným způsobem – udělat všechno pro to, aby se jejich řady rozrostly.

Nechci dělat ramena, jaký jsem to beťák-kabrňák s patentem na rozum. Něco už ovšem odbetováno mám, snažím se na sobě v tomto směru aktivně pracovat a zároveň se učím z dobrých výkonů svých vlastních bet. Berte tedy prosím toto desatero jako jakýsi základ, který stojí za to dodržovat.

Teď bych měl asi říct, že když se budete následujícími radami řídit, stanete se rázem skvělou betou. Tak na to rovnou zapomeňte, žádná jednoduchá zkratka k tomu nevede. Tu těžkou, skutečnou práci budete muset odvést vy sami, přečtení jednoho článku to za vás neudělá. Ale snad vás to pošťouchne tím správným směrem.
 

  1. Betujte, jen když to opravdu hodláte dotáhnout do konce a dát autorovi zpětnou vazbu. Tohle je asi nejdůležitější bod ze všech. („A proto je na prvním místě, viď, strýčku Mondy?“) Mohlo by se zdát, že to není až takový problém. Jenže víme, jak to chodí. Autor požádá o betování, ozvou se mu čtyři lidi, po měsíci však pořád nemá ani jednu zpětnou vazbu. Zní vám to povědomě? Pokud ano, stiskněte o/ (to je paže zvednutá nad hlavu, kdybyste nevěděli :) ). Ano… počkat… jo, je vás dost. Děje se to fakt často. Potenciální beta se v dobré víře nabídne, pak jí do toho něco vleze, pak se jí nechce, pak potřebuje sama psát… a najednou utekla spousta času a poslat připomínky by bylo poněkud trapné, zvlášť když uzávěrka soutěže už uběhla.

    Tak takhle ne, přátelé. Tohle je ta úplně nejhorší zpětná vazba, kterou můžete autorovi poslat. „To je ten můj text tak špatný, že bety ani nevědí, jak mě s tím poslat k šípku?“ Do betování tedy choďte jen v případě, myslíte-li to vážně a jste připraveni zavalit autora kritikou. A pokud jste nuceni dát text z libovolného důvodu k ledu, řekněte to na rovinu a hned. Komunikujte. Nehrajte si na mrtvé brouky. Toho si autoři užijí dost od nakladatelů.
     
  2. Betujte jen žánr, ke kterému máte blízko. Jsou lidé, kteří vám budou tvrdit, že dobrá beta dokáže poskytnout relevantní zpětnou vazbu k libovolnému textu. Tak to jsou vepřové kecy s puntíkama. Beta není korektor – má být pokusným morčetem a jako taková musí, zdůrazňuji musí spadat do cílové skupiny.
     
  3. Ujasněte si s autorem, co po vás vlastně chce. Někdy před sebou budete mít hotové dílo, které chce autor jen finálně vyšperkovat, než ho pošle nakladateli. A vy mu akorát rozcupujete zápletku, škrtnete tři hlavní postavy a řeknete, aby to zkrátil na polovinu. Stylistiky si nevšímáte, protože to podle vašeho názoru stejně bude muset všechno přepsat. To je špatně. Nebo naopak dostanete do rukou jen mírně učesaný draft a vy místo toho, abyste se soustředili na to, co autora zajímá – tj. celkové vyznění pointy – se babráte v tom, že moc často používá slovo „jako“. To jako taky není úplně dobře.

    Než se tedy pustíte do čtení, musíte bezpodmínečně vědět, v jaké fázi se text nachází a na jaké oblasti autor chce, abyste se zaměřili. A nejen vědět, musíte se tím pak také řídit!
     
  4. Počítejte předem s tím, že dobré betování je časově mnohem náročnější než obyčejné čtení. A to opravdu mnohem. Jasně, betujete zadarmo, z dobré vůle. Ale sakra, když už to děláte, dělejte Víte, proč je dobrých bet málo? Protože spousta rádobybet dá k pětisvazkovému románu zpětnou vazbu, která by se vešla na jeden lísteček toaletního papíru. Což je, vzato kol a kolem, naprosto adekvátní.

    Pokud vám předem autor neřekne, že chce jenom jednoslovné hodnocení, připravte si tužku a blok (nebo třeba nový dokument v počítači) a po přečtení každé kapitoly si sedněte a začněte přemýšlet. Co se mi líbilo? Co se mi nelíbilo? Byly tam nějaké nelogičnosti? Zatahalo mě něco za oči? Stalo se v kapitole něco zajímavého, nebo to byla jenom vata? Věděl jsem hned od začátku, kde se děj odehrává, nebo jsem chvíli tápal? Poznal jsem napoprvé všechny jednající postavy, nebo jsem je musel náročně lovit v paměti? Nad tím vším se zamyslete a hledejte slabá místa, která autorovi mohla uniknout, neboť on na rozdíl od vás zná příběh, co má v hlavě, ne ten, který je na papíře. A ty dva se mohou lišit.
     
  5. Zapisujte si myšlenky. Poznamenávejte si, kdykoliv ve vás popis, rozhovor nebo scéna vyvolá nějaké emoce nebo vás napadne nějaká otázka, kterou byste chtěli autorovi položit. (třeba: „Autore, ses snad pos*al, ne?“) Tohle jsou přesně věci, které tvůrce textu chce a potřebuje znát. Působí kniha na čtenáře tak, jak zamýšlel? Nebo je úplně mimo a místo napínavého hororu napsal stylisticky vytříbený traktát o stoupající ceně chleba?

    K těmto poznámkám se nebojte průběžně vracet a postupně je rozvíjet. Že jste si v páté kapitole mysleli, že je hlavní hrdina otravný pozér? Vida, o dvacet stran později jste pochopili, že to je jen maska. A to je průšvih, protože vám to autor chtěl vyzradit až v druhé polovině knihy a teď to bude muset přepsat :).
     
  6. Kašlete na to, že autor píše líp než vy. O to tu vůbec nejde, nenechte se tím při betování podvědomě zastrašovat. Jakmile začnete k textu přistupovat stylem „on asi ví líp než já, proč píše zrovna takhle, tak to nebudu kritizovat, ať nevypadám hloupě“, můžete se na to rovnou vybodnout. Že ten člověk píše líp? No a co? Vy třeba zase líp betujete. Vidíte, jak se hezky navzájem doplňujete?
     
  7. Neberte si servítky. Kritizujte vše, co vás napadne. Chování postav, gradaci děje, délku popisů a dialogů, volbu slov vypravěče či hrdinů, absenci čichových nebo hmatových vjemů (v popisech, pochopitelně – ne že se vám zaseklo tlačítko na čtečce). Čím toho bude víc, tím líp. A ani na okamžik si neříkejte: „Už toho bylo v téhle kapitole hodně, tak se dalšími drobnostmi už nebudu zabývat, ať pak na autora nesedne depka.“ Ne, jen se tím hezky zabývejte. Však on to autor zvládne. A jestli ho na to neupozorníte vy a omlátí mu to o hlavu až redaktor (nebo nedej bože čtenáři), vězte, že teprve pak to bude pro autora pořádný splín. A bude to částečně i kvůli vám – vám a vaší měkkosrdcatosti.

    Autoři nejsou koťátka. Klidně si do nich kopněte. Když to neuděláte vy, schytají to pak později ještě víc od někoho jiného.
     
  8. Kritizujte konstruktivně a srozumitelně, uvádějte konkrétní argumenty a snažte se sami nacházet řešení. Kritická slova zkrátka musíte být schopni vysvětlit a odůvodnit. Přes to nejede vlak. Naopak – vlak přejede přes toho, kdo tohle pravidlo nedodrží. Bez adekvátní argumentace je totiž veškerá vaše práce na nic. Autor musí pochopit, proč máte s určitým prvkem problém, a pouhé „líbí – nelíbí“ tady nestačí. Poznámka „hlavní hrdina se chová jako debil“ je k ničemu – to samé by mohl říct autor o své betě. Když ale řeknete, že jste postrádali řádně vykreslený střet s profesorem češtiny, že se postava v konfliktech chová neúměrně pasivně a že polovina jejích rozhodnutí postrádá logiku, pak bude autor vědět, v čem je problém. Sice si i tak zanadává, protože bude muset přepsat polovinu knihy, ale dá vám za pravdu a poděkuje vám. Časem.

    Pamatujte také na to, že poznámky musí být pochopitelné hned „na první dobrou“. Každý autor má tendenci své dílo bránit, a bude-li mít možnost některou z vašich připomínek hodit do koše se slovy „nechápu, co tím chceš říct“, tak si pište, že to udělá. A s chutí.
     
  9. Kromě kritizování nezapomínejte chválit tam, kde si to autor zaslouží. Nejde o podkuřování – autor potřebuje vědět, co jsou jeho silné stránky a čím na čtenáře pozitivně působí. Má super sloh? Vymyslel trefnou metaforu? Dobře vykreslený charakter postavy ve vypjaté situaci? Tak šup s tím na papír. Autor potřebuje vědět, že to, nad čím tak usilovně dřel, padlo na úrodnou půdu. Nemluvě o tom, že po té záplavě kritiky si trochu toho pohlazení zaslouží.
     
  10. Respektujte, že autorem je pořád ten, kdo text napsal. Vy dáváte návrhy a podněty, a jestli je autor využije, je jen na jeho uvážení.
     

Tak co, rázem to betování nevypadá jako až takové leháro, co? Není to jen o tom přečíst si knihu před jejím vydáním a pak napsat: „Jo, bylo to hezký.“ Ale stejně se vám ta námaha vyplatí. Protože jak praví staré tibetské moudro: „Betuj a bude ti betováno.“ Uvidíte, že to funguje. Čím víc budete dělat kvalitní betu ostatním, tím snáze najdete kvalitní betu pro sebe. Aha, no vida. V úvodu jsem říkal, že tenhle článek nebude o tom, jak sehnat dobrou betu – a nakonec vlastně je. Takže jak sehnat dobrou betu? Snažte se jí být vy sami.
 
 

Přidat komentář