OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Vlastním nákladem: Jo? A když jo, tak jak?

 

My kluci a holky, co píšeme, tak činíme z různých důvodů. Někdo touží po slávě, jiný už od mala k smrti rád vypráví příběhy a najdou se i tací, pro něž je spojování slovíček údajně smyslem života. Ehm… no dobře :). Všichni ovšem máme jedno společné: toužíme vydat aspoň jednu knihu. Jenže čísla, ty bestie hubaté, se proti nám spikla. Snažil jsem se to spočítat a vyšlo mi, že ze všech lidí v Česku, kteří mají psaní jako koníčka, se vytouženého nalezení nakladatele dočká tak jedno procento z nich. Že to není moc? No, ono to nejspíš bude ještě o nějaké to promile míň.

Neznamená to, že by knihy všech těch 99 % autorů byly odpad. To rozhodně ne, najde se tam spousta opravdových klenotů. Jenže na rozdíl od žabího volete není kapacita nakladatelů nafukovací, o trhu ani nemluvě. Občas mám pocit, že spisovatelů a „takyspisovatelů“ je už pomalu víc než čtenářů. Tudíž prorazit – zvlášť pro začínajícího pisálka – je fakt mazec. Samozřejmě v případě, že tím „prorazit“ máme na mysli „vnutit knihu nějaké firmě, která za mě zacvaká výrobu a postará se o všechno okolo“. Jenže díky moderním technologiím a sociálním sítím už vedou na trh i jiné cestičky než jen ta „oficiální“. Jsou i jiné – jednodušší, a přesto zákeřnější, rychlejší, a přesto delší. Ano, mluvím o samonákladu. A jelikož jsem před časem slíbil, že se podělím o zkušenosti s přípravou vydání Bordeřích povídaček, tak tady jsou. Asi to rozdělím do víc částí, protože vzít to všechno najednou, unudil bych vás k smrti. Tentokrát se tedy zaměřím jen na otázku, co zvážit před vydáním knihy vlastním nákladem, co od toho očekávat a na co všechno se připravit.

 

Některé knihy jsou si rovnější

Nejprve si řekněme na rovinu jedno: vydat si knihu vlastním nákladem se nikdy nevyrovná tomu, když se vaše dílo dostane na pulty obchodů. To ani zdaleka. Kvalita nebude taková, jako když za vámi stojí tým profíků. Až na výjimky tímto způsobem neprodáte víc než pár tuctů výtisků, v lepším případě dosáhnete na několik stovek. Neproslavíte se. A už vůbec nepočítejte s tím, že byste na tom zbohatli (ale to vás nečeká ani u toho nakladatelství, takže proč to sem vlastně motám?). Navíc se připravte na to, že když mezi „opravdovými spisovateli“ řeknete, že jste si vytiskli vlastní knihu sami, od mnohých z nich si vysloužíte leda tak pohrdlivý úšklebek – a musím říct, že se jim už ani moc nedivím.

Ne, vlastní náklad a plnohodnotné vydání si vážně nejsou rovny.

Ale my jsme s tím smířeni a nevadí nám to, že? My víme, že ten náš text není žádný bezceler, jehož potenciál si akorát nakladatelé ve své tuposti odmítají uvědomit. Ovšem přesto bychom rádi viděli svou knihu svázanou, abychom si ji mohli dát do knihovničky mezi Nabokova a Kotletu, kam po právu patří.

Tak jo. Jsme rozhodnutí – prostě si ten román, na kterém jsme pracovali poslední tři roky, vydáme sami a basta!

 

Konec snění

No tak dobře. Když rozhodnutí padlo, tak padlo. Teď ovšem musíme udělat ten nejdůležitější krok ze všech: krok z nebeských výšin očekávání hezky zpátky na zem, do světa hořké reality. To, že si knihu vydáte sami, ještě neznamená, že si ji také někdo koupí (k prodeji a marketingu se možná vrátím někdy později). Takže pokud nejste bloger s ohromnou fanouškovskou základnou nebo Halina Pawlowská, počítejte raději zpočátku s tím, že po několikaměsíčním martyriu, které vydání prvního samonákladu nutně představuje, si vytisknete nějakých deset dvacet kopií. Dvě si necháte vy, zbytek vnutíte pod pohrůžkou násilí svým přátelům a příbuzným a tím to skončí. Nedělám si legraci. Smiřte se s touhle představou, ať se později vyhnete deziluzi a zklamání. Nebude z vás rázem spisovatel, nikdo vám neuspořádá autogramiádu, neproslavíte se, jen si zaplácnete tu zatracenou mezeru v knihovničce, která na vás už léta provokativně zírá. Nic víc.

Pořád si chcete vydat knihu? Fakt? Navzdory tomu, co jsem právě řekl? Bezva, v tom případě jste na dobré cestě k tomu, aby se to podařilo a vy měli z výsledku dobrý pocit. Což je v případě „samodomovydání“ tak nějak to nejdůležitější. Nečekejte, že si z vás někdo sedne na zadek jenom proto, že jste si zaplatili tisk vlastní knihy – ale zároveň si to nenechte nikým znechutit.

 

Prašule šustivý, cinkavý…

Druhou věcí, kterou musíte udělat a na niž spousta prvoautorů zapomíná, je stanovení rozpočtu. Pokud se do vydávání vrhnete bez rozmyslu a budete to nějak pytlíkovat průběžně, spláčete nad výdělkem. A ne, neříkejte, že „si na to půjčíte a ono se to přece zaplatí prodejem, ta kniha si na sebe vydělá“. Nevydělá. S tím se prostě smiřte. Léta říkáte, že je psaní váš koníček, tak proboha nepodlehněte sebeklamu. Pořád to je koníček. A u koníčku je normální, že něco stojí. Psaní má tu výhodu, že vám teoreticky může i něco vrátit, ovšem klíčové je to slovo „teoreticky“. Jestliže vsadíte všechno na jednu kartu a utratíte veškeré svoje úspory za tisíc překrásně ilustrovaných výtisků v pevné vazbě, které vám budou akorát léta překážet v komoře, budete si pak zoufale rvát vlasy a vykřikovat: „Proboha! Proč jsem jenom toho Monďáka neposlechl(a)!“

Vše lze vyjádřit číslem. A vás zajímá konkrétně suma, kterou jste ochotni vynaložit na uspokojení svého ega. Může to být tisícovka, může to být pět tisíc, klidně třeba i padesát tisíc. Záleží jen na vaší peněžence. Ještě jednou však opakuji, že očekávaný hospodářský výsledek „černá nula“ je sice hezká vize, ale spolehnout se na ni nemůžete. A nesnažte se to oblafnout tím, že půjdete vybírat na Startovač nebo jiný podobný portál. To je to nejhorší, co můžete udělat. Tím, že si vydáváte knihu sami, otevřeně říkáte, že jste nenašli žádného nakladatele, který by vaší knize věřil. Ovšem pokud se rozhodnete pro crowdfunding, dáváte okatě najevo, že svému dílu nevěříte ani vy sami – a proto valná většina takovýchto projektů nevybere ani polovinu požadované sumy (tenhle způsob financování má smysl u sbírek, které se pohybují přinejmenším o jeden až dva řády výš, než co bude stačit vám). Tak se plácněte přes kapsu – uvidíte, že to nebolí. Dvacet brožovaných výtisků vás přijde třeba na necelé dva tisíce. A možná se vám něco z toho i vrátí. Možná. Je-li na vás i toto moc, odložte tenhle svůj sen na pozdější dobu a zatím pište jen na web. Myslím to vážně.

Jakmile budete mít rozpočet, můžete s ním dál libovolně pracovat podle toho, co od vydání očekáváte. Je jen na vás, zda si necháte udělat několik překrásných knih s barevnými ilustracemi a šitou vazbou, nebo za stejnou cenu několik set levných paperbacků. Důležité je mít jistotu, že i kdyby se to nakonec nevyvedlo dle vašich předpokladů a nic se neprodalo, rodinný rozpočet se kvůli tatínkovu nebo maminčině rozmaru nezhroutí.

 

Brouk Pytlík – práce všeho druhu

Třetím hlavním bodem úspěšného zvládnutí samonákladu je postarat se, abyste si neuřízli ostudu. A to bude sakra makačka. Při vší úctě – nemáte zatím žádné zkušenosti, ovšem rádi byste vytvořili něco, co by se aspoň trochu tvářilo jako profesionální produkt. Ne, že by to nešlo. Jde to. Ale chce to čas, trpělivost (té rozhodně mraky!), notnou dávku sebereflexe a buď hodně dobré známé, nebo peníze. Ono to je vlastně vždycky o penězích.

Nejprve se zbavte iluze, že když jste „dopsali knihu“, tak je hotová a může do tisku. To je možné fakt jenom v případě, že si děláte jeden kus pro sebe a nikomu dalšímu ho neukážete… nikdy. Jestli ovšem nemá na vaši lásku jen sedat prach, nechte text aspoň pár týdnů (raději však měsíců) uležet, pak se k němu vraťte a kritickým okem si ho zhodnoťte. Najdete-li něco, co se vám nezdá a co skřípe, přepište to. Bez milosti škrtejte. Zbavte se nudných, uplkaných pasáží bez ohledu na to, že vám ještě na jaře přišly dokonalé. Polidštěte patos, upravte dialogy, aby šly postavám pěkně „do huby“. A pak dejte knihu několika betačtenářům a vyslechněte si jejich názor. Bety si pečlivě vyberte. Nestačí jen tak ledajaký čtenář z Wattpadu nebo váš zanícený fanoušek – vy potřebujete člověka, který má načteno, má vkus a pokud možno na vás má také trochu pifku (ale radši ne moc). Jen takový vám totiž dokáže dát hodnotnou zpětnou vazbu. Dívá se na text jinýma očima než vy a může vás upozornit na problémy, které vám unikly, a navíc se nebude žinýrovat vám to vmést do tváře.

Nepodceňujte význam bet. Zastupují roli redaktorů, a to je zatraceně důležitá funkce.

Pak přichází na řadu korektor. Tady si dovolím zdůraznit jednu věc: profesionální korektor. Zapomeňte na kamarády, kteří „měli ve škole z češtiny vždycky za jedna“, na známého z katedry bohemistiky nebo na tetu učitelku. Čtenář je ochoten tolerovat tak jednu chybu na 30–50 stránek, u samonákladu možná jednu na 10–20 stran. Bude-li jich tam víc, gratuluji – právě jste si zkazili pověst hned první knihou. Takže neriskujte. Že to něco stojí, pokud nemáte někoho takového mezi přáteli? No jistě. Ale od toho máme přece ten rozpočet, o kterém jsme mluvili o něco výš, vzpomínáte?

 

Není to jen o textu

Dál si musíte pořešit obálku a případně ilustrace. S tím radši začněte v předstihu, ať vás netlačí čas. Některé tiskárny zaměřující se na nás, začátečníky, sice nabízejí možnost, že vám obálku udělají samy, ale pokud si myslíte, že k tomu budou přistupovat s takovou láskou a péčí, jako by to bylo jejich vlastní dílo, tak z toho lustru slezte zase zpátky dolů. Vezměte to radši do vlastních rukou a najděte si ilustrátora, který bude vyhovovat přímo vám. Divili byste se, kolik nesmírně nadaných človíčků se po internetu pohybuje a uvítá možnost vydělat si pár korun (ano, zase to je o penězích) a ukázat světu, co dovedou. Hledejte. Prohlížejte si portfolia. Prezentujte vybraným kandidátům svůj text a najděte takového, kterého kniha zaujme a bude na ní dělat s chutí a zájmem.

Když máte hotový text i grafiku na přebal, přichází na řadu zlom. Tady bych se už nebál svěřit se do rukou přímo firmy, která vám knihu vytiskne, často vám nabídne (za peníze) svého grafika. Jestli ovšem chcete, aby kniha vypadala nějak netradičně, zase si raději sežeňte někoho vlastního, koho budete moci otravovat s různými geniálními nápady, ladit s ním použitý font, umístění obrázků a podobně. Ujistěte se ale, že daný člověk ví, jak má vypadat tiráž, co je protititul, jak se lámou jednoznakovky a že „přetisk“ není sprosté slovo – prostě že umí lámat text a vyzná se v sázení knih. Protože pokud tyto věci neví on, budete si to muset nastudovat vy. A věřte mi, to nechcete.

Následně si stačí jedním e-mailem zajistit IBAN a můžete poslat knihu do tiskárny (od které jste si už dávno nechali udělat cenovou kalkulaci, že?) a čekat, až vám domů dorazí vytoužený balíček nebo paleta – to podle toho, jak moc velké jste měli při zadávání výroby oči.

Teď už zbývá jediné: nějak se těch vyrobených kusů vaší prvotiny zbavit. Ale na to se podíváme zas až někdy jindy.

 

Přidat komentář