OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

 

Z čeho Dědkovi praská žilka

(psáno pro Recenze od nevrlého dědka na Wattpadu)

 

Na rovinu říkám, tenhle článek není určen pro vás jakožto pro čtenáře. Není. A to nejen v případě, že s ním nebudete souhlasit, ale dokonce ani tehdy, pokud byste se pod něj nejradši sami podepsali. Ne, fakt je jenom pro mě. A proč ho sem tedy dávám? Jelikož si myslím, že se mi bude někdy do budoucna hodit mít tyhle prohřešky sepsané hezky pohromadě, abych je pak mohl někomu omlátit o hlavu.

A jsem ten článek napsal, prostě protože můžu. Jsem konec konců Nevrlý dědek, tak by následující řádky neměly nikoho moc překvapit.

Z čeho mi tedy může prasknout žilka – ať už přímo tady na Wattpadu, nebo ve wattpaďáckých skupinách?

 

Gramatika

Kdo mě zná, toho první bod asi nijak nepřekvapí. Jsem ortodoxní grammar nazi a jsem na to hrdý. Jasně, každému něco sem tam uletí, ale něco jiného je autorská slepota a něco jiného je autorský bobek. Můžete mít problémy s mě/mně, nemusíte znát pravidla pro ji/jí, klidně si v rozumné míře válčete s čárkami. V poho. Pokud někde vidím správně použité přechodníky nebo „svůj“ místo „jeho“, jsem na vrcholu blaha, ale nevadí mi, že si většinou tyto příjemné pocity musím zajišťovat sám (ehm ehm).

Ale pokud někdo naprosto ignoruje shodu podmětu s přísudkem, vynechává nebo přehazuje písmenka, případně píše totálně nesmyslná slova – z toho mě fakt chytá žlučník. Ne, neříkejte mi, že jste „dys…“. Nejste. Jste líní. Znám pár dyslektiků, a víte co? Oni se snaží. Bojují s tím. Bez automatické kontroly pravopisu nedají ani ránu. Když to s ní projedou, tak potom – teprve potom! – to dají přečíst někomu dalšímu. A až pak to vydají.

Že jsou ta pravidla složitá, že jste se to „ještě neučili“, že vás přemýšlení nad pravidly zdržuje od psaní? Tak já vám něco řeknu. Nepište. Fakt ne. Začněte psát, až se naučíte aspoň základy jazyka, ve kterém chcete publikovat (protože – a to si hodně lidí zjevně neuvědomuje –, i Wattpad je publikování). Jinak budete všem pro smích jako Hvězdná pěchota. Ať se vám to líbí, nebo ne, psaní je o pravopisu, forma je důležitá.

A jestli teď někdo řekne, že tam má chyby, protože píše na telefonu, tak si fakt půjdu pro lopatu a cestou si rozmyslím, jestli ji použiju na vás, nebo na sebe. Proč? Děláte-li chyby, protože píšete na telefonu, tak proč to, u všech posvátných krav Dillí, děláte?

 

O čem mám psát?

Jako lidi… vážně? Jedna věc je rozvíjet námět v debatě s přáteli nebo zjišťovat, zda má popis hotového příběhu takovou sílu, kterou byste od něj očekávali, a něco jiného je somrovat nápady od ostatních. Myslíte si, že působíte dojmem geniálních autorů, kteří dokážou z libovolného tématu vykřesat klenot? Hmmm… ne. Takových lidí, do kterých se snažíte stylizovat, je na Wattpadu jenom pár, a ti mají plné ruce práce s vlastními náměty, na jejichž nedostatek si rozhodně stěžovat nemohou. Spíš vypadáte jako pětileté děcko, které si sedlo za volant stojícího automobilu, a tváří se jako pilot Formule 1. „Hele, já jsem spisovatel, jen mi řekněte, o čem mám psát! Ňa ňa ňa!

Prozradím vám tajemství: jestli chcete psát a být „spisovatelem“, ten nápad musíte najít přímo v sobě samotných. Musíte cítit vnitřní přetlak myšlenek, o které se potřebujete podělit se čtenáři. Pokud to dílo nevychází z vašeho nitra a ze spalující touhy něco sdělit, tak prostě nepište. Radši čtěte, dokud se nějaký takový námět neobjeví.

 

Pište bez přemýšlení na první dobrou

Jasně, to je přece super nápad, ne? Prostě sednu k počítači/tabletu/telefonu, nacvakám honem honem ten svůj geniální námět na obrazovku a stisknu Zveřejnit.

Psaní je tak jednoduchý!

Uf. Když vidím nějaké takovéhle dílo, fakt bych si nejradši odepnul kožený pásek a řezal, řezal, řezal. Nevím, jestli mě víc štve ta autorova nafoukanost, že „on přece píše tak dokonale, že na tom nejde už nic vylepšit“, nebo úděsnost podobných knih.

V nejlepším případě, a to bych prosím zdůraznil, tím vytvoříte naprosto průměrný text – a to pouze v případě, jste-li geniální autor, jenž už dlouhá léta publikuje a má tááákovéhle zkušenosti. A jen takový člověk si to může dovolit, protože ty davy jeho adorujících čtenářů mu to stejně prominou. Ale my, běžní smrtelníci, musíme nad psaním přemýšlet. Dopředu si ho rozvrhnout. Zpětně kontrolovat, jestli se nám postavy chovají konzistentně. Cíleně dávkovat napětí a umístit pointu na správné místo.

Nechcete to dělat, nebaví vás to? Vyhovuje vám vyplodit „automatický text“ a sledovat, kam vás děj zanese? OK, váš boj. Ale pak se neptejte, proč má váš příběh poměr hvězdiček k přečtením 20:1. Protože to lidi nebaví.

 

A seznam pokračuje…

Tohle samozřejmě není všechno. Je spousta dalších věcí, ze kterých se mi obrací oči v sloup. Třeba když někdo napíše: „Je to stejné jako ve Stmívání, ale tahle postava se bude chovat jinak, takže to je vlastně něco jiné.“ Jasně, vůbec to není stejné. A mimochodem, Leonardo, obarvil jsem Moně Lise rukávy nažluto, teď vypadá úplně jinak, co? Co?!

Nebo když někdo zasadí děj do českého prostředí, ale postavám dá anglická (italská, japonská) jména. To je úplný balzám na věrohodnost příběhu. Něco podobného, jako když autor ohne zákonitosti logiky nebo vlastnoručně vytvořeného světa, jen aby odůvodnil chování svých postav. „Ano, normálně se mi rány zacelují okamžitě, jsem tím dokonce proslulý, ale tenhle šrám se mi nějak – naprosto bezdůvodně, nechtějte vědět proč – nechce zatáhnout. Utáboříme se na noc, jo? Tamhle je taková hezká jeskyně.“ Ale uznávám, aspoň tam je snaha nějak to chování odůvodnit. Je to pořád lepší, než když se tím spisovatel vůbec neunavuje. „Sice Majka miluju, je to láska mýho života, ale Krystyján se na mě jenom podíval a já mu padla kolem krku.“ Jako proč? Hele, nejsi nějak zvědavej, čtenáři? Víš co? ╭∩╮(-_-)╭∩╮

A zapomenout samozřejmě nemůžu na oblíbenou otázku: „Zaujalo by?“ Chápu, že tím lidé testují údernost své anotace, ale už mi to vážně leze krkem. Já vím. Můj problém. Nějak se s tím smířím.

Možná jsem někoho zklamal. Třeba jste čekali, že budu nadávat na fan fikce o 1D, hudrovat nad nevybroušeností stylu začátečníků a samozřejmě hejtovat různé trolly. Soráč. Z každého žánru jde vytřískat dobrý potenciál, jen to je třeba umět. Strefovat se do nováčků, kteří mají snahu se učit, by mělo být trestné. A ti trollové? Opravdu ne, já radši dělám věci, které mají nějaký smysl.

Jako třeba psaní takovýchto zbytečných článků :).

 

Přidat komentář