OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

-10%
Krajina háďat: Povídky o apokalypse

Krajina háďat: Povídky o apokalypse

skladem

Apokalypsa je téma, které mě baví. Pokud jste četli Zapomenuté v očistci nebo Domov s vůní ovčí vlny, není to pro vás jistě žádnou novinkou. Rád prozkoumávám potlačovaná zákoutí lidské mysli, když je vystavena různým krajním situacím. Do sborníku Krajina háďat od nakladatelství Gorgona jsem však přispěl povídkou, která by vám měla spíš vykouzlit úsměv na rtu, než aby vám z ní běhal mráz po zádech (ačkoliv té zimy tam je taky požehnaně). Podíváte se v ní na konec světa očima šestnáctiletého mladíka, který má... jak to říct? No, má prostě problémy šestnáctiletého mladíka. A tomu neporučíte.

Antologii sestavili Hana Fruhwirtová a Jan Kravčík.

Běžná cena:
319 Kč
Cena:
287 Kč
ks

Krajina háďat: Povídky o apokalypse

Apokalypsa nemusí být jen konec světa, případně katastrofa či konflikt k němu směřující. Existují totiž i apokalypsy soukromé, osobní – a neméně děsivé.

Představte si putování českou krajinou těsně po ničivém raketovém útoku. Odhalte smrtící meteorologické jevy, které sužují nejen vzdálené planety, ale i tu naši. Přimíchejte experiment v psychiatrické léčebně, který se ošklivě vymkl z rukou, a temná rodinná tajemství, z jejichž odhalení mrazí. A to stále není všechno.

Dvanáct českých a slovenských autorů a autorek představuje své apokalyptické vize v jedinečné povídkové antologii.

 


 

Datum vydání: 12. října 2019
Vydal: Nakladatelství Gorgona
Počet stran: 378
Ilustrace: ne
Vazba: brožovaná V2, lepená
K přečtení i online: ne
E-book: ano, v prodeji zde
ISBN: 978-80-88029-46-5

Text: Kolektiv autorů
Obálka: Jan Kravčík a Tithi Luadthong

 


 

Postup pro provedení objednávky

 

Při provádění objednávky postupujte tak, jak jste zvyklí nakupovat v e-shopech.

1) Nastavte počet kusů, které chcete koupit, a klikněte na tlačítko Do košíku.
2) Můžete buď dál zůstat na stránkách (např. abyste si vše ještě rozmysleli, přečetli si obchodní podmínky nebo do košíku přihodili ještě nějakou další knížku), nebo kliknout na košík (v záhlaví zprávy nebo na jeho ikonu s číslem) a otevřít si podrobnosti objednávky.
3) Zvolte způsob dopravy a platby, zadejte své kontaktní údaje a do poznámky uveďte případné další náležitosti – například že chcete věnování od autora apod.
4) Klikněte na Pokračovat v objednávce.
5) Naposledy zkontrolujte objednávku, potvrďte znění obchodních podmínek a klikněte na Objednat.
6) Na e-mail vám obratem dorazí potvrzení včetně odkazu na stránku se stavem vaší objednávky. Pokud zprávu nenajdete, podívejte se do složky pro spam.

V případě jakýchkoliv nejasností neváhejte psát na adresu mondy@merchalka.cz.

Obchodní podmínky, jimiž se nákup knihy řídí, najdete zde. Doporučujeme si je přečíst, přinejmenším jejich první část (příhodně nazvanou Nejprve lidsky), jelikož tam najdete spoustu užitečných informací. Například kdy a jak za knihu platit, co dělat, pokud nesplní vaše očekávání, jak to máme s EET, jak naložíme s vašimi osobními údaji a jak to je s doručením na Slovensko.


 

Ukázka z povídky Slib

  

Když ti život nadělí citróny, vymáčkni z něj, kde schovává slivovicu. Těžko říct, proč šestnáctiletému chlapci nabalenému v pěti vrstvách oblečení vytanula na mysli právě tahle věta. Autorem onoho moudra byl Vlado Reed, technik a opilec čechoamerického původu, pyšnící se neoficiálním titulem „Největší ostuda stanice Říp za celou dobu jejího působení“ – tedy rozhodně ne osoba, kterou by měl dospívající mladík považovat za svého mentora.

Možná si na tuhle průpovídku vzpomněl, protože těch citrónů začínalo být v jeho životě vážně až příliš.

Přehmátl, aby mu ocelová trubka nevyklouzla z palčáků, napřáhl se a vší silou udeřil do kovové bedny uvězněné pod deseticentimetrovou vrstvou ledu a námrazy.

„Tak kde máš kurva tu slivovici?!“ křičel hoch do prázdna mezi jednotlivými údery a hlas tlumený tlustou šálou mu od úst trhala všudypřítomná vichřice. Ostré úlomky ledu létaly vzduchem jako střepiny miniaturních granátů a odrážely se od plexiskla jeho termobrýlí.

Měl už všeho vážně po krk.

Kdyby ho aspoň někdy někdo pochválil, uznale mu poklepal po rameni a řekl, že by se bez něj neobešli. Tos udělal dobře, Chucku, jsi vážně kabrňák. Tak něco. Copak by je těch pár slov zabilo? Ale ne, něčeho takového se od nich nedočká. Žádné uznání, žádná pochvala, nic. A navíc mu pořád říkají Karlíku, jako by byl malý kluk. Proč si dal sakra tolik práce s vymýšlením přezdívky, když ji pak nikdo nepoužívá?

Málo naplat – trochu moc vytáhlý, trochu moc hubený a trochu moc ušatý Karlík svůj život nesnášel. A nesnášel sám sebe za to, že si ho vybral. Když mu zemřela máma, přišel za ním tenkrát Dobrovský do jejich buňky, posadil se vedle něj na truchlivě prázdnou dolní palandu a dal mu na vybranou: nechat se odvézt rolbou do Benešova a těch pár let, jež ho dělily od plnoletosti, strávit v sirotčinci někde v Brně… nebo podepsat papíry a stát se plnohodnotným členem posádky stanice Říp. Tak jako on, Neméthy, Jurečková a další, kteří to tu měli na starost.

Tenkrát se mu zdálo, že není ani o čem přemýšlet, a rychle se podškrábnul, než si to Dobrovský zase rozmyslí. Důvodů k tomu měl Karlík spoustu, ale hlavní roli asi sehrálo, že právě tou dobou začal pokukovat po Alžbětě. To ještě nevěděl, jaká je mrcha.

 

 


Obrázky